Šolcův statek — Sobotka

Archive for the ‘O Šolcově statku’ Category

V pořadí druhá zdařilá akce občanského sdružení Přátelé Šolcova statku opět přilákala značnou pozornost účastníků Šrámkovy Sobotky a dalších návštěvníků Sobotecka. Šolcův statek s Galerií Karla Samšiňáka se pomalu ale jistě stává důstojným stánkem prezentace současného výtvarného umění. Den po pokřtění galerie bylo ve zrekonstruované maštali otevřeno unikátní lapidárium. Nynější majitel a „hospodář“ na statku Jan Samšiňák respektoval poslední přání svého otce, aby ve stávajícím objektu bylo zřízeno lapidárium a ve statku byla nadále provozována za spolupráce s občanským sdružením – přáteli bývalého hospodáře – výstavní síň. Zcela mimořádné zázemí našly v lapidáriu objekty Petra Kavana, umělce, který propadl světu mýtů daleké Indie, duchu jejích tradic, umělce, který strávil v těchto vzdálených krajích celkem deset let. Návštěvník má tedy po dobu trvání této expozice možnost vrátit se s ním o 300 let zpět. O zdařilý průběh vernisáže a slavnostní atmosféru otevření lapidária se postarali Zámecké saxofonové kvarteto pana Žemličky a proslulí recitátoři. Zástupkyně sdružení Hana Kofránková vystoupila s básní Václava Šolce Písničkář a Bořivoj Navrátil s básní Jacquese Préverta Picasso na procházce. Na chvíli se díky iniciativě dalšího příznivce Přátel Šolcova statku Jiřího Hlobila navrátil prostřednictvím videozáznamu do „své“ galerie i ten, který stál u zrodu myšlenky založení lapidária – Karel Samšiňák. Členové, a zejména členky sdružení, zajistili jako obvykle malé občerstvení, které se stalo příjemnou tečkou za celou akcí.

Lenka Rancová, Sobotka 6. 7. 2009

Fotografie z vernisáže 6. 7. 2009:
Hana Kofránková, Zámecké sax.kvarteto: JPG
Bořivoj Navrátil: JPG
Vernisáž: JPG

Dobrý a ještě hezčí den, Karle, Juro, Sobotko, přátelé. Přicházejí, odcházejí, ale pár věrných zůstává. Věrni sobě, věrni přátelství. V tomto duchu se uskutečnila v neděli  5. 7. 2009 vernisáž výstavy prací dvojice výtvarníků, Stanislavy a Jana Kavanových –  v letošním roce v pořadí již druhá výstava organizovaná občanským sdružením Přátelé Šolcova statku. Zcela zaplněná zahrada příznivců výtvarného umění a jazyka českého byla svědkem odhalení desky nesoucí název Galerie Karla Samšiňáka – vzácného člověka, který stál kdysi u zrodu tradice pořádání výstav předních českých výtvarných umělců. Vlastního odhalení se ujal syn zakladatele a současný majitel Jan Samšiňák, jenž účastníky srdečně uvítal po „otcově vzoru“ v tradičním baráčnickém kroji. Cenné bylo i vystoupení profesora A. Fetterse, který ve zkratce připomenul historii výstavní činnosti na statku a osobnosti, jež  za léta trvání její existence „prošly“ po prknech unikátního roubeného stavení. Osobnost Václava Šolce připomněla jednou z jeho básní Lavičky další členka sdružení, recitátorka a režisérka Hana Kofránková. Jádrem tohoto sdružení je původní spolek „zdělanců“ ze Šolcova statku. Ten letos pro své příznivce vydal a v rámci této akce představil medailon věnovaný tentokrát profesoru Jiřímu Demlovi. Přítomní z něj vyslechli ukázku v podání Hany Kofránkové. Po té už se ujal slova Jan Kavan a seznámil přítomné s myšlenkou výstavy. Silným zážitkem bylo odhalení busty Karla Samšiňáka (nainstalované ve výstavní síni statku), kterou věnovala přátelům Šolcova statku sochařka S. Kavanová. Hudební složkou vernisáže byla jazzová dueta pro příčné flétny od Jamese Raeho v podání Gabriely Haasové a Diany Winklerové, autorky desky s názvem galerie a nového odlitku plakety Václava Šolce. Dalšími melodiemi potěšili diváky Jiří Hlobil a Jiří Šlupka Svěrák. Zdařilá akce, která rovněž není poslední akcí letošní Šrámkovy Sobotky, ani Přátel Šolcova statku.

Lenka Rancová, Sobotka 5. 7. 2009

Fotografie z vernisáže 5. 7. 2009:
Jan Kavan a Jan Samšiňák: JPG
G. Haasová, D. Winklerová: JPG
Aleš Fetters, Hana Kofránková: JPG
Hana Kofránková, Jiří Šlupka Svěrák a Jiří Hlobil: JPG
Vernisáž: JPG
Busta K. Samšiňáka: JPG
Připevňování desky s názvem galerie: JPG
Štít lapidária – jak vznikal nápis…: JPG

Deska s názvem “Galerie Karla Samšiňáka”, obnovená plaketa Václava Šolce a závěsný systém ve výstavní síni statku, díky kterému mohla být nainstalována výstava Zdeňka Mrkáčka a manželů Kavanových, byly pořízeny nákladem občanského sdružení Přátelé Šolcova statku. Autorkou obou výtvarných děl se stala slečna Diana Winklerová studující v současné době v sochařském ateliéru Kurta Gebauera. OS PŠS zajistilo ve spolupráci s J. Samšiňákem rovněž provedení nápisu s názvem galerie na štítě budoucího lapidária (dřívější maštale).

OS PŠS, Sobotka 4. 7. 2009

Sobotka – Po několikaleté rekonstrukci bude Šolcův statek opět otevřen pro veřejnost. „V létě roku 2006 jsem si vytkl cíl – dokončit obnovu objektu do roku 2011, kdy uplyne 200 let od jeho založení.

Dnes mohu s uspokojením oznámit, že v pátek 5. června t.r. odchodem posledního řemeslníka opravy úspěšně skončily. Neomezily se jen na ústřední roubenou budovu, ale v jejich rámci se kompletně zrekonstruovala i přilehlá maštal.

Ta byla na základě otcova přání, které vyslovil až těsně před svým loňským úmrtím, adaptována na lapidárium. Slavnostně se otevře dne 6. července 2009 jako součást programu Šrámkovy Sobotky. Veřejnosti se tu představí sochy Petra Kavana.

Stávající výstavní síň v přízemí statku letos v plném rozsahu obnovila svou zavedenou kulturní činnost, tudíž se tu každoročně vystřídají čtyři výtvarníci (r.2009 Zdeněk Mrkáček – výstava právě probíhá, Stanislava a Jan Kavanovi, Petr Minka a Daniela Havlíčková).

Síň navíc ponese jméno mého otce, který tu r. 1974 výstavní tradici zahájil. Jedinou vadou na kráse je, že se táta dokončení obnovy nedožil,“ uvedl Jan Samšiňák.

Radovan Sál, Jičínský deník, 18. 6. 2009

Po náročné, tři léta trvající rekonstrukci se v letošním roce Šolcův statek otevře veřejnosti konečně v celé své kráse a výstavní sezona zde proběhne v plném rozsahu.

V roce 2005 získal statek od svého otce RNDr. Karla Samšiňáka RNDr. Jan Samšiňák. Před započetím rekonstrukce zchátralého stavení v roce 2006 ale zřejmě ani on, ani nikdo jiný netušil, o jak technicky a finančně náročnou opravu se bude jednat. Letos, po dokončení všech záchranných prací, ke kterým patřila v závěrečné fázi i rekonstrukce přilehlé maštale a terénní úprava celého pozemku, je spokojen stejně jako přátelé a příznivci bývalého majitele, že „dobrá věc se podařila“ a statek opět může sloužit kulturním účelům jako v období před rekonstrukcí. V průběhu oprav byl provoz galerie značně omezen, ale přesto se podařilo uspořádat několik výstav (např. Alena Antonová, Ivan Šmíd). V letošním roce se statek otevírá veřejnosti konečně po celou výstavní sezonu. Po květnové a červnové výstavě Z. Mrkáčka zde dojde na začátku července ke slavnostnímu pokřtění galerie po bývalém majiteli na „Galerii Karla Samšiňáka“ (5. 7. v 15 hod), k otevření lapidária (jež bylo vytvořeno na přání bývalého majitele z přilehlé maštale, 6. 7. v 15 hod)  a zároveň k zahájení dvou nových výstav. Ve výstavní síni statku se představí grafik Jan Kavan a jeho žena sochařka Stanislava Kavanová, přátelé bývalého majitele, kteří zde navážou na úspěch své předcházející výstavy uspořádané na statku v roce 1976. V lapidáriu vystaví své sochy Petr Kavan. (O pořádání výstav a dalších kulturních akcí na statku se ve spolupráci se současným majitelem od roku 2005 starají přátelé Karla Samšiňáka seskupení v občanském sdružení Přátelé Šolcova statku.)

Gabriela Haasová, Praha červen 2009

Statek: JPG

Výstavní síň: JPG

Lapidárium: JPG

Plakát výstavy J. Kavana a S. Kavanové + oznámení o otevření Galerie K. Samšiňáka: PDF

Oznámení o expozici P. Kavana v lapidáriu: PDF

Na prvomájové dopoledne roku 2009 byla otevřena nová výstavní sezona na Šolcově statku v Sobotce. Tento rok byla zahájena vernisáží výstavy fotografií východočeského přírodovědce Zdeňka Mrkáčka. Úvodní slovo ve výstavní síni Šolcova statku přednesl Jan Samšiňák, majitel statku, Jan Smolka, zástupce občanského sdružení Přátelé Šolcova statku, které se stará o pořádání kulturních akcí na statku, a rovněž autor fotografií Zdeněk Mrkáček. Jan Samšiňák srdečně přivítal všechny přítomné hosty, představil svého spolužáka ze studií Zdeňka Mrkáčka a předal slovo zástupci občanského sdružení. Jan Smolka ve svém projevu vyzdvihl zásluhy majitele statku na rychlé realizaci náročné rekonstrukce zchátralého stavení (2006–2009) a na možnosti pokračovat v nové výstavní sezoně již v plném rozsahu. Rovněž oznámil, které výstavy budou od července na statku následovat (Jan a Stanislava Kavanovi, Petr Minka, Daniela Havlíčková). Posléze se ujal slova autor fotografické výstavy. Předobrazem této výstavy se stala jeho několikajazyčná publikace Duše Českého ráje (k dispozici v průběhu výstavy za 300 Kč). Detailní fotografie dokumentující především faunu Českého ráje vyplývají podle vlastních slov autora z jeho pravidelného pozorování přírody. Na svých toulkách přírodou během nedělních rán jej zajímá nejen obraz, ale rovněž rozličné přírodní zvuky, které jsou v té době v přírodě nejzřetelnější a nejméně narušené blízkou civilizací. Jeho popularizační činnost zviditelňující přírodní krásy Čech je dostatečně známá z mnoha aktivit v jeho regionu (další podrobnosti viz Zdeněk Mrkáček). Zaměstnání se stalo RNDr. Zdeňku Mrkáčkovi koníčkem a důkazem toho je i tato výstava. Na závěr svého krátkého projevu přednesl Zdeněk Mrkáček, který se představil společně s Libuší Marhanovou v originálním chodském kroji, několik dvojhlasých národních písní. Zejména píseň Ha, ty svatyj Vavřenečku, jež byla nejoblíbenější písní zakladatele výstavní činnosti na statku a jeho bývalého majitele Karla Samšiňáka, vzala za srdce téměř všechny přítomné. Záliba účinkujících ve folkloru dodala zahájení výstavy další rozměr a vytvořila velice příjemnou atmosféru v roubeném stavení, které toho již tolik zažilo…

Gabriela Haasová, Praha 1. 5. 2009

Sobotka – Občanské sdružení Přátelé Šolcova statku srdečně zve do výstavní síně ve zrekonstruovaném Šolcově statku v Sobotce na slavnostní otevření výstavy fotografií  Zdenka Mrkáčka Duše Českého ráje. Vernisáž proběhne zítra v 11 hodin za účasti autora. Expozice bude k vidění do 4. července.

Iva Kovářová, Jičínský deník, č. 101, 30. 4. 2009, s. 1

Praha/Sobotka. Kulturní památka Šolcův statek v Sobotce po létech stagnace prochází masivní rekonstrukcí. Tato nemovitá památka se každoročně v době konání festivalu Šrámkova Sobotka tradičně stává jedním z center kulturního a společenského dění. Na její obnovu byly vynaloženy již nemalé finanční prostředky. Zásluhu na zdárné rekonstrukci má především majitel nemovitosti Jan Samšiňák. Svým dílem přispěli i členové občanského sdružení Přátelé Šolcova statku, kteří se rekrutují z účastníků šrámkovského festivalu.

Záchrana Šolcova statku přerostla rámec regionu. Schůzí sdružení se účastní členové ze Sobotky, Jičína, Hradce Králové, Plzně, Prahy a Opavy.

Poslední členská schůze se uskutečnila v Praze 6. prosince letošního roku za účasti majitele nemovitosti. Členové byli informováni o postupu prací na rekonstrukci, grantové politice sdružení, rozvržení brigádní činnosti v objektu na rok 2009. V roce 2009 počítá sdružení s realizací čtyř výstav. K vidění budou fotografie, grafiky, obrazy a portréty známých osobností. V plánu je také slavnostní otevření Síně Karla Samšiňáka, osobnosti v regionu na tolik známé, že není ani třeba blíže připomínat jeho nemalé zásluhy o rozvoj kultury a krajiny na Sobotecku, Jičínsku, i v samotné Sobotce.

O postupu prací na rekonstrukci a kulturní činnosti na statku bude občanské sdružení veřejnost pravidelně informovat. Zájemce sdružení odkazuje též na své webové stránky www.solcuvstatek.cz.

Lenka Rancová, Nové noviny, Jičín, prosinec 2008

Sobotka – Stavení, ve kterém se narodil a zemřel básník Václav Šolc, prochází omlazovací kúrou. Veřejnost si na znovuotevření památkově chráněného stavení počká do příštího roku.

Město má štěstí na soubor vzácných objektů, které při vhodném využití mohou přilákat turisty. Rázovitá roubená stavba Šolcova statku patří soukromníkovi a je součástí selského statku, který si zaslouží patřičnou péči, i kdyby nebyla rodným i úmrtním domem básníka Václava Šolce. Vystavět ho nechal v roce 1811 básníkův dědeček. Na svou dobu byl statkář Šolc bohatým mužem. „Vlastnil pole až ke Spyšové, hospodářství prosperovalo a zanedlouho byl vystavěn v sousedství roubené budovy kamenný dům, který rovněž dodnes stojí,“ uvedl Karel Samšiňák, předposlední majitel statku.

Majitelé se střídali

Kamenný dům postavil otec básníka Václava Šolce. Měl ještě dva syny, a když došlo na dělení majetku, nejstarší (ten se později oběsil) dostal roubenku, prostřední obdržel kamenný dům (nakonec ho prohospodařil) a nejmladší Václav šel na studie. Po absolvování jičínského gymnázia studoval v Praze na filosofii historii a češtinu.

I jeho postihla jakási „kletba“ a zemřel na tehdy těžko léčitelnou nemoc. Statek měl řadu majitelů, ale udržel si svoji původní podobu bez zjevných zásahů.

V období První republiky v něm bydlely až čtyři rodiny. „Šolcův statek koupil před druhou světovou válkou můj otec Karel. Dědeček z maminčiny strany Jan Havlík měl doporučeno od lékaře pobývat na zdravém vzduchu a zahrada u statku byla ideálním místem,“ zavzpomíná Samšiňák syn.

Válka se statku nedotkla, kromě různých nájemníků v něm byla i skautská klubovna, ale pak přišli k moci komunisté a dům znárodnili. Prý na kulturní účely, ale zůstal prázdný. Objevila se šťastná hvězda v podobě architekta Břetislava Šorma.

Komunisté památku poškodili

Památkáři sehnali peníze a v padesátých letech se začalo s rekonstrukcí. Bohužel pan architekt zemřel a jeho následovníci v započatém díle v požadované kvalitě a vztahu k hodnotám statku nepokračovali.

„Když v roce 1972 tatínek zemřel, tak jsem vyměnil svůj byt za místnost v Šolcově statku. Vzpomínám, že jsem platil 60 korun nájemného ročně. Podařilo se mi objekt zcela napadený dřevomorkou až do prvního patra vlastním postupem zachránit. Škoda, že tehdy komunisté nechali zničit doškovou střechu, a dokonce spálili i nový potah, který byl uskladněn na půdě,“ uvedl Samšiňák.

Na počátku devadesátých let minulého století byl majetek v restituci vrácen a statek ožil. Napřed musel být vystěhován poslední nájemník, provedeny nezbytné úpravy (například vyrobeny dveře, které z objektu zmizely) a následovala výstava za výstavou.

Bylo jich až osm za rok. Vystavoval zde Karel Svolinský, Cyril Bouda a nedávno jeho syn Jiří, Jan Bauch, Oldřich Kulhánek a celá plejáda dalších. Scházeli se zde výtvarníci, básníci, hrál tu houslový virtuos Ivan Ženatý.

„V roce 2003 jsem zjistil, že na tak náročnou činnost nestačím, a předal jsem statek svému synovi Janovi. Vznikla skupina přátel Šolcova statku. Se 150tisícovým příspěvkem od státu má budova novou šindelovou střechu, budou vyměněny podlahy, opraven štít, do předsíně se místo betonu vrátí původní pískovcové desky,“ upřesnil Karel Samšiňák.

Radovan Sál, Deník Pojizeří, 28. 8. 2006

Šolcův statek v Sobotce byl ve dnech XXXVII.  Šrámkovy Sobotky zcela vytížen. Výstavu grafických listů Josefa Jíry vystřídal mladý talent JAN ČERNOŠEK se svými kresbami. V sobotu 10. července uspořádal Klub přátel města Sobotky, kulturní středisko a nakladatelství Erika vernisáž nepochybně poutavé a provokující tvorby jičínského rodáka. Strůjce komorního uspořádání malé oslavy u příležitosti zahájení výstavy poněkud zaskočilo nečekané množství návštěvníků, mezi kterými byli pochopitelně přátelé mladého výtvarníka, účastníci i organizátoři Šrámkovy Sobotky a přátelé umění vůbec. Poslední a vlastně závěrečný bod programu letošní Šrámkovy Sobotky zahájil malíř Vladimír Komárek po přednesu básně Hanou Kofránkovou.

Výjimečnost dnešní výstavy je v tom, zdůraznil zkušený malíř, že se jedná o začínajícího umělce, jehož kvalitu teprve cítíme. Vlatdimír Komárek upřímně věří, že z „hubenýho kluka“ zcela určitě něco bude. Dříve než pohovořil o samotném malíři a jeho tvorbě, poděkoval paní Sylvii Kamenické, staronové majitelce mladějovského zámečku, která se významnou měrou zasadila o výstavu talentovaného umělce.

Názor na mladé výtvarníky, že většina z nich snad podle jakési tradice výtvarného umění začíná napodobováním někoho, poněkud, narušuje Jan Černošek, který se sám za umělce naštěstí ani nepovažuje. Mistr Komárek zdůraznil slovo „naštěstí“ a od toho odvodil, že z mladého talentu se určitě umělec vyklube!

Podle starého moudrého čínského přísloví je bohatý ten, který ví, kdy má dost, a v umění se tato moudrost odráží v nalézání úspěchu. Nacházíme jej tehdy, když nic nehledáme. Tato krásná slova použil malíř ve srovnání se skromností mladého autora, jehož tvorba nezačala jako komerční záležitost. Velice zajímavou myšlenkou zakončil svůj úvod k Černoškově výtvarnému pojetí: „Chceme-li dosáhnout nějaké peníze v umění, nesmíme je očekávat.“

Je zde patrná velká halda nápadů, která čeká na rozpracování. Jak řekl Vladimír Komárek, nerad radí, protože každá rada je blbost. A co je velice zajímavé, největší kvalitou umělců je, když jejich tvorba není poznamenána školou. Výtvarné umění se totiž naučit nedá, nedá se ani nalinkovat, nejsou na něj pravidla. Jak zdůraznil Vl. Komárek, pravidlo pro výtvarné umění je nemíti žádné pravidlo! Jan Černošek ve své tvorbě vychází ze sebe, je to člověk velice citlivý a tvoří z určité potřeby, k čemuž naše konzumní společnost příliš náchylná není. Budeme-li ji sledovat, říká Mistr, zjistíme, že v jeho dílech je spousta individuálních nápadů a časem budou jistě chápána hlavně člověkem moderní doby. Věří, že s jeho obrazy se budeme setkávat nejen v malé galerii Šolcova statku, ale i v dalších a daleko větších galeriích. Milá slova, ve kterých vyznal, že si bude jednou považovat za čest, bude-li moci přednést úvodní slova k jeho výstavám.

Jan Černošek se narodil v roce 1964 v Jičíně, nyní žije v Nové Pace. Vystudoval jičínské gymnázium, na které velice rád vzpomíná hlavně díky paní profesorce Úlehlové. Říká: „To ona mě naučila dívat se na přírodu, lidi i svět kolem sebe a ne skrze ně.“

Po škole se živil manuelně opravami střech a montážemi hromosvodů. V této době po večerech začal vlastně koketovat s výtvarným uměním. Zprvu se zabýval kresbou meditativní, plnou fantazie. Toto období skončilo v roce 1986 a následovalo údobí, které, jak sám říká, nedokáže přesně definovat. Vznikaly pouze náčrtky, které nikdy nedotáhl do konce. Snad stavy mysli. To, co se rodí nyní, se dá definovat jako snaha o vyvíjení znaků, které v sobě nesou určité významy, ty řadí za sebou tak, aby se obrazy daly vlastně číst. Tuž, tužka, pastel, rozmývaný pastel – to jsou techniky, které používá. Chce se zabývat i olejem.

Jan Černošek se ve své tvorbě věnuje převážně přírodním motivům, hlavně stromům. Snaží se znaky do něho vpreparovat, aby si člověk mohl navodit určitou atmosféru nebo pocit.

„Starý strom má svoji paměť, byl svědkem mnoha událostí, viděl svět kolem sebe a všechno v sobě ponechal. Pod kůrou i ve svém větvoví. Aniž si to uvědomujeme, stromy kolem nás mají obrovský význam a dělají pro své okolí mnohem víc než lidi.“ Závěrečná slova patřila mladému výtvarníkovi.

Eva Veselá, Noviny Jičínska, č. 57, 23. 7. 1993.