Šolcův statek — Sobotka

Archive for the ‘Osobnosti’ Category

Dobrý a ještě hezčí den, Karle, Juro, Sobotko, přátelé. Přicházejí, odcházejí, ale pár věrných zůstává. Věrni sobě, věrni přátelství. V tomto duchu se uskutečnila v neděli  5. 7. 2009 vernisáž výstavy prací dvojice výtvarníků, Stanislavy a Jana Kavanových –  v letošním roce v pořadí již druhá výstava organizovaná občanským sdružením Přátelé Šolcova statku. Zcela zaplněná zahrada příznivců výtvarného umění a jazyka českého byla svědkem odhalení desky nesoucí název Galerie Karla Samšiňáka – vzácného člověka, který stál kdysi u zrodu tradice pořádání výstav předních českých výtvarných umělců. Vlastního odhalení se ujal syn zakladatele a současný majitel Jan Samšiňák, jenž účastníky srdečně uvítal po „otcově vzoru“ v tradičním baráčnickém kroji. Cenné bylo i vystoupení profesora A. Fetterse, který ve zkratce připomenul historii výstavní činnosti na statku a osobnosti, jež  za léta trvání její existence „prošly“ po prknech unikátního roubeného stavení. Osobnost Václava Šolce připomněla jednou z jeho básní Lavičky další členka sdružení, recitátorka a režisérka Hana Kofránková. Jádrem tohoto sdružení je původní spolek „zdělanců“ ze Šolcova statku. Ten letos pro své příznivce vydal a v rámci této akce představil medailon věnovaný tentokrát profesoru Jiřímu Demlovi. Přítomní z něj vyslechli ukázku v podání Hany Kofránkové. Po té už se ujal slova Jan Kavan a seznámil přítomné s myšlenkou výstavy. Silným zážitkem bylo odhalení busty Karla Samšiňáka (nainstalované ve výstavní síni statku), kterou věnovala přátelům Šolcova statku sochařka S. Kavanová. Hudební složkou vernisáže byla jazzová dueta pro příčné flétny od Jamese Raeho v podání Gabriely Haasové a Diany Winklerové, autorky desky s názvem galerie a nového odlitku plakety Václava Šolce. Dalšími melodiemi potěšili diváky Jiří Hlobil a Jiří Šlupka Svěrák. Zdařilá akce, která rovněž není poslední akcí letošní Šrámkovy Sobotky, ani Přátel Šolcova statku.

Lenka Rancová, Sobotka 5. 7. 2009

Fotografie z vernisáže 5. 7. 2009:
Jan Kavan a Jan Samšiňák: JPG
G. Haasová, D. Winklerová: JPG
Aleš Fetters, Hana Kofránková: JPG
Hana Kofránková, Jiří Šlupka Svěrák a Jiří Hlobil: JPG
Vernisáž: JPG
Busta K. Samšiňáka: JPG
Připevňování desky s názvem galerie: JPG
Štít lapidária – jak vznikal nápis…: JPG

Po náročné, tři léta trvající rekonstrukci se v letošním roce Šolcův statek otevře veřejnosti konečně v celé své kráse a výstavní sezona zde proběhne v plném rozsahu.

V roce 2005 získal statek od svého otce RNDr. Karla Samšiňáka RNDr. Jan Samšiňák. Před započetím rekonstrukce zchátralého stavení v roce 2006 ale zřejmě ani on, ani nikdo jiný netušil, o jak technicky a finančně náročnou opravu se bude jednat. Letos, po dokončení všech záchranných prací, ke kterým patřila v závěrečné fázi i rekonstrukce přilehlé maštale a terénní úprava celého pozemku, je spokojen stejně jako přátelé a příznivci bývalého majitele, že „dobrá věc se podařila“ a statek opět může sloužit kulturním účelům jako v období před rekonstrukcí. V průběhu oprav byl provoz galerie značně omezen, ale přesto se podařilo uspořádat několik výstav (např. Alena Antonová, Ivan Šmíd). V letošním roce se statek otevírá veřejnosti konečně po celou výstavní sezonu. Po květnové a červnové výstavě Z. Mrkáčka zde dojde na začátku července ke slavnostnímu pokřtění galerie po bývalém majiteli na „Galerii Karla Samšiňáka“ (5. 7. v 15 hod), k otevření lapidária (jež bylo vytvořeno na přání bývalého majitele z přilehlé maštale, 6. 7. v 15 hod)  a zároveň k zahájení dvou nových výstav. Ve výstavní síni statku se představí grafik Jan Kavan a jeho žena sochařka Stanislava Kavanová, přátelé bývalého majitele, kteří zde navážou na úspěch své předcházející výstavy uspořádané na statku v roce 1976. V lapidáriu vystaví své sochy Petr Kavan. (O pořádání výstav a dalších kulturních akcí na statku se ve spolupráci se současným majitelem od roku 2005 starají přátelé Karla Samšiňáka seskupení v občanském sdružení Přátelé Šolcova statku.)

Gabriela Haasová, Praha červen 2009

Statek: JPG

Výstavní síň: JPG

Lapidárium: JPG

Plakát výstavy J. Kavana a S. Kavanové + oznámení o otevření Galerie K. Samšiňáka: PDF

Oznámení o expozici P. Kavana v lapidáriu: PDF

Na prvomájové dopoledne roku 2009 byla otevřena nová výstavní sezona na Šolcově statku v Sobotce. Tento rok byla zahájena vernisáží výstavy fotografií východočeského přírodovědce Zdeňka Mrkáčka. Úvodní slovo ve výstavní síni Šolcova statku přednesl Jan Samšiňák, majitel statku, Jan Smolka, zástupce občanského sdružení Přátelé Šolcova statku, které se stará o pořádání kulturních akcí na statku, a rovněž autor fotografií Zdeněk Mrkáček. Jan Samšiňák srdečně přivítal všechny přítomné hosty, představil svého spolužáka ze studií Zdeňka Mrkáčka a předal slovo zástupci občanského sdružení. Jan Smolka ve svém projevu vyzdvihl zásluhy majitele statku na rychlé realizaci náročné rekonstrukce zchátralého stavení (2006–2009) a na možnosti pokračovat v nové výstavní sezoně již v plném rozsahu. Rovněž oznámil, které výstavy budou od července na statku následovat (Jan a Stanislava Kavanovi, Petr Minka, Daniela Havlíčková). Posléze se ujal slova autor fotografické výstavy. Předobrazem této výstavy se stala jeho několikajazyčná publikace Duše Českého ráje (k dispozici v průběhu výstavy za 300 Kč). Detailní fotografie dokumentující především faunu Českého ráje vyplývají podle vlastních slov autora z jeho pravidelného pozorování přírody. Na svých toulkách přírodou během nedělních rán jej zajímá nejen obraz, ale rovněž rozličné přírodní zvuky, které jsou v té době v přírodě nejzřetelnější a nejméně narušené blízkou civilizací. Jeho popularizační činnost zviditelňující přírodní krásy Čech je dostatečně známá z mnoha aktivit v jeho regionu (další podrobnosti viz Zdeněk Mrkáček). Zaměstnání se stalo RNDr. Zdeňku Mrkáčkovi koníčkem a důkazem toho je i tato výstava. Na závěr svého krátkého projevu přednesl Zdeněk Mrkáček, který se představil společně s Libuší Marhanovou v originálním chodském kroji, několik dvojhlasých národních písní. Zejména píseň Ha, ty svatyj Vavřenečku, jež byla nejoblíbenější písní zakladatele výstavní činnosti na statku a jeho bývalého majitele Karla Samšiňáka, vzala za srdce téměř všechny přítomné. Záliba účinkujících ve folkloru dodala zahájení výstavy další rozměr a vytvořila velice příjemnou atmosféru v roubeném stavení, které toho již tolik zažilo…

Gabriela Haasová, Praha 1. 5. 2009

Sobotka – Občanské sdružení Přátelé Šolcova statku srdečně zve do výstavní síně ve zrekonstruovaném Šolcově statku v Sobotce na slavnostní otevření výstavy fotografií  Zdenka Mrkáčka Duše Českého ráje. Vernisáž proběhne zítra v 11 hodin za účasti autora. Expozice bude k vidění do 4. července.

Iva Kovářová, Jičínský deník, č. 101, 30. 4. 2009, s. 1

Sobotka – Stavení, ve kterém se narodil a zemřel básník Václav Šolc, prochází omlazovací kúrou. Veřejnost si na znovuotevření památkově chráněného stavení počká do příštího roku.

Město má štěstí na soubor vzácných objektů, které při vhodném využití mohou přilákat turisty. Rázovitá roubená stavba Šolcova statku patří soukromníkovi a je součástí selského statku, který si zaslouží patřičnou péči, i kdyby nebyla rodným i úmrtním domem básníka Václava Šolce. Vystavět ho nechal v roce 1811 básníkův dědeček. Na svou dobu byl statkář Šolc bohatým mužem. „Vlastnil pole až ke Spyšové, hospodářství prosperovalo a zanedlouho byl vystavěn v sousedství roubené budovy kamenný dům, který rovněž dodnes stojí,“ uvedl Karel Samšiňák, předposlední majitel statku.

Majitelé se střídali

Kamenný dům postavil otec básníka Václava Šolce. Měl ještě dva syny, a když došlo na dělení majetku, nejstarší (ten se později oběsil) dostal roubenku, prostřední obdržel kamenný dům (nakonec ho prohospodařil) a nejmladší Václav šel na studie. Po absolvování jičínského gymnázia studoval v Praze na filosofii historii a češtinu.

I jeho postihla jakási „kletba“ a zemřel na tehdy těžko léčitelnou nemoc. Statek měl řadu majitelů, ale udržel si svoji původní podobu bez zjevných zásahů.

V období První republiky v něm bydlely až čtyři rodiny. „Šolcův statek koupil před druhou světovou válkou můj otec Karel. Dědeček z maminčiny strany Jan Havlík měl doporučeno od lékaře pobývat na zdravém vzduchu a zahrada u statku byla ideálním místem,“ zavzpomíná Samšiňák syn.

Válka se statku nedotkla, kromě různých nájemníků v něm byla i skautská klubovna, ale pak přišli k moci komunisté a dům znárodnili. Prý na kulturní účely, ale zůstal prázdný. Objevila se šťastná hvězda v podobě architekta Břetislava Šorma.

Komunisté památku poškodili

Památkáři sehnali peníze a v padesátých letech se začalo s rekonstrukcí. Bohužel pan architekt zemřel a jeho následovníci v započatém díle v požadované kvalitě a vztahu k hodnotám statku nepokračovali.

„Když v roce 1972 tatínek zemřel, tak jsem vyměnil svůj byt za místnost v Šolcově statku. Vzpomínám, že jsem platil 60 korun nájemného ročně. Podařilo se mi objekt zcela napadený dřevomorkou až do prvního patra vlastním postupem zachránit. Škoda, že tehdy komunisté nechali zničit doškovou střechu, a dokonce spálili i nový potah, který byl uskladněn na půdě,“ uvedl Samšiňák.

Na počátku devadesátých let minulého století byl majetek v restituci vrácen a statek ožil. Napřed musel být vystěhován poslední nájemník, provedeny nezbytné úpravy (například vyrobeny dveře, které z objektu zmizely) a následovala výstava za výstavou.

Bylo jich až osm za rok. Vystavoval zde Karel Svolinský, Cyril Bouda a nedávno jeho syn Jiří, Jan Bauch, Oldřich Kulhánek a celá plejáda dalších. Scházeli se zde výtvarníci, básníci, hrál tu houslový virtuos Ivan Ženatý.

„V roce 2003 jsem zjistil, že na tak náročnou činnost nestačím, a předal jsem statek svému synovi Janovi. Vznikla skupina přátel Šolcova statku. Se 150tisícovým příspěvkem od státu má budova novou šindelovou střechu, budou vyměněny podlahy, opraven štít, do předsíně se místo betonu vrátí původní pískovcové desky,“ upřesnil Karel Samšiňák.

Radovan Sál, Deník Pojizeří, 28. 8. 2006

Nápad proměnit selskou jizbu Šolcova statku na výstavní síň vznikl před dvanácti lety, v roce 1974, kdy se také uskutečnily první tři výstavy. Iniciativu dr. Karla Samšiňáka a dr. Josefa Prokopa pomohl rozžít s vehemencí jemu vlastní básník Jindřich Hilčr a akad. malíř Zdeněk Mlčoch, pracovníci nakladatelství Albatros. Pomohli nejen cennou radou, ale především konkrétní prací. A tak se neuvěřitelné stalo skutečností.. Vznikla nová tradice, tradice výstav ilustraci a grafiky, která zakotvila v povědomí široké výtvarné obce. Každý, kdo v Šolcově statku vystavoval, vzpomíná na neopakovatelnou atmosféru, jakou vytváří starobylá struktura stěn té místnosti pro vystavená díla. I proto sobotecký rodný dům Václava Šolce nechybí v soupisu výstav, uváděných jednotlivými výtvarnými umělci v katalozích jejich dalších výstav. Za uplynulých dvanáct let se podařilo představit sobotecké veřejnosti i těm, kdo naše město navštěvují na cestě po Českém ráji, vskutku to nejlepší, co v ilustracích – zejména pro děti – a v grafice u nás máme a co tvoří ve světě věhlas naši knihy a českého exlibris. Nezapomenutelná byla výstava národního umělce Cyrila Boudy, patronovaná JZD Nástup. Své grafiky a kresby nám pro vystaveni zapůjčil národní umělec Karel Svolinský a národní umělec Jan Bauch. Nemohla chybět ani výstava národního umělce Václava Špály. Pravidelné místo mají v Šolcově statku výstavy grafiky slovenských výtvarníků, z nichž se mnozí osobně zúčastnili vernisáže a na Sobotku rádi vzpomínají. V této souvislosti nemůžeme nepoděkovat dobrému příteli Františku Pultrovi, chalupáři z Rakova, který nám zprostředkoval a pro výstavu zapůjčil práce předního současného slovenského výtvarníka, národního umělce Albína Brunovského. Stejně pravidelně je součástí výstav grafika sovětská, zejména pak současné sovětská exlibris. Za tyto výstavy děkujeme především Ing. Jiřímu Soukupovi z ministerstva zemědělství. A protože výjimky potvrzují pravidlo, jsou čas od času v Šolcově statku vystavovány obrazy, plastiky a fotografie. Dostalo se dokonce i na objevné hračky manželů Lhotákových.

Vernisáže, konané zpravidla v pátek, aby se jich mohli zúčastnit školáci, pro které se staly součásti výtvarné a estetické výchovy, končívají autogramiádou a nejednou také podnětnými diskuzemi o výtvarném umění. Za uplynulých dvanáct výstavních sezón se podařilo realizovat 99 výstav. A tak první výstava letošní, třinácté sezóny, bude zároveň jubilejní 100. výstavou v Šolcově statku. Naše pozvání pro ni přijal Zdeněk Mlčoch, který tu vystaví tentokrát své grafiky. Jistě mezi nimi nebudou chybět ty se soboteckými motivy. Vernisáž této výstavy bude 5. května a srdečně vás na ni zveme.

-r-