Šolcův statek — Sobotka

Archive for the ‘O galerii’ Category

Sobotka – Šolcův statek v Sobotce bude v neděli 5. a v pondělí 6. července ve znamení několika kulturních událostí.

V neděli 5. července bude v 15 hodin slavnostně otevřena Galerie Karla Samšiňáka. Úvodní slovo pronese Aleš Fetters, zarecituje Hana Kofránková. U příležitosti otevření galerie pojmenované po slavném soboteckém rodákovi, který po dlouhá léta do Šolcova statku přiváděl zajímavé lidi a představil zde celou plejádu výtvarníků, bude zahájena výstava Jana a Stanislavy Kavanových, která nese název Opět. Jan Kavan, který na vernisáži promluví, se věnuje grafice, Stanislava sochám. Hudební doprovod zajistí Gabriela Haasová a Diana Winklerová. Vstupné na výstavu je dobrovolné a během festivalu Šrámkova Sobotka bude otevřeno denně bez omezení.

Další akcí, která se na Šolcově statku uskuteční, bude hned v pondělí 6. července slavnostní otevření lapidária Galerie Karla Samšiňáka. Prvním, jehož sochy se v lapidáriu objeví, bude Petr Kavan. Během zahájení od 15 hodin se návštěvníci mohou těšit na literární pásmo z korespondence Voskovce a Wericha v režii Hany Kofránkové a vystoupení Zámeckého saxofonového kvarteta, které zahraje výběr skladeb z díla Jaroslava Ježka.

red, Nové noviny, č. 25, 26. 6. 2009, s.8

Sobotka – Blíží se konec školního roku, s kterým je již přes padesát let spjat začátek festivalu českého jazyka, řeči a literatury – Šrámkova Sobotka.

Letošní ročník začíná 4. a končí 11. července. Setkání studentů a učitelů má podtitulek on – line aneb jazyk, literatura, škola a nová média. Vedoucí městského kulturního střediska Jan Janatka k výběru tématu říká: „Zvolili jsme jej, protože je aktuální, odráží proměny češtiny v elektronických médiích. Snažili jsme se do přednášek začlenit i moderní techniky výuky jako je práce s interaktivní tabulí, pojetí knihy a knihovny v jednadvacátém století. Chceme postihnout i téma internetové komunikace, slovníků, blogů, webů, sociálních sítí. Námět se bude prolínat odbornou částí, kterou tvoří zejména přednášky. Navíc chceme centrum Sobotky v době festivalu pokrýt bezdrátovým připojením internetu. Jan Janatka přiznává, že organizátoři se zpočátku potýkali s nezájmem jak středoškolských tak vysokoškolských studentů. Do odborných dílen je nyní přihlášeno třicet mladých lidí, učitelů k padesátce. Neoficiálně festival uvede v sobotu Klicperovo divadlo z Hradce Králové hrou Odcházení od Václava Havla. Slavnostní zahájení Šrámkovy Sobotky připadne na 5. července (v 10 hodin v sále spořitelny), navazovat bude poetické odpoledne a koncert seskupení Schola Gregoriana Pragensis s uměleckým vedoucím Davidem Ebenem. V neděli bude také v 15 hodin slavnostně otevřena v Šolcově statku nová výstavní síň – Galerie Karla Samšiňáka a k vidění zde budou grafiky a sochy manželů Kavanových, v lapidáriu pak budou od pondělí vystaveny sochy Petra Kavana z Malé Lhoty. V pondělí se diváci mohou těšit na hru Stará bába tančí v hlavní roli s Lubou Skořepovou, dále například na autorské čtení básníka Miloslava Topinky, spisovatele a hudebníka Jaroslava Rudiše, Sylvu Fischerovou, zajímavé bude čtvrteční vystoupení divadla Ježek a Čížek z Prahy, v němž hrají lidé s bezdomoveckou zkušeností. „Letošní ročník bude zlomový v celé koncepci festivalu, uvidíme, jaký bude zájem veřejnosti, a jak to bude s financováním. Náklady na akci jsou zhruba 500 až 600 tisíc, z toho polovinu jsme si schopni vydělat. Zbytek je pokrytý krajskými dotacemi (50 tisíc) a 40 tisíc korun nám uvolnilo ministerstvo kultury. Zhruba dvě stě tisíc pak musíme zaplatit z rozpočtu kulturního střediska, respektive města,“ vysvětluje Jan Janatka. Festival opět doprovodí zajímavé výstavy. Navíc deset let činnosti letos oslaví festivalový deník Splav. Informace o týdenním setkání studentů a učitelů v Sobotce najdete na webových stránkách města, nebo na nově vzniklém webu sramkovasobotka.cz.

Iva Kovářová, Jičínský deník, 24. 6. 2009

Sobotka – Po několikaleté rekonstrukci bude Šolcův statek opět otevřen pro veřejnost. „V létě roku 2006 jsem si vytkl cíl – dokončit obnovu objektu do roku 2011, kdy uplyne 200 let od jeho založení.

Dnes mohu s uspokojením oznámit, že v pátek 5. června t.r. odchodem posledního řemeslníka opravy úspěšně skončily. Neomezily se jen na ústřední roubenou budovu, ale v jejich rámci se kompletně zrekonstruovala i přilehlá maštal.

Ta byla na základě otcova přání, které vyslovil až těsně před svým loňským úmrtím, adaptována na lapidárium. Slavnostně se otevře dne 6. července 2009 jako součást programu Šrámkovy Sobotky. Veřejnosti se tu představí sochy Petra Kavana.

Stávající výstavní síň v přízemí statku letos v plném rozsahu obnovila svou zavedenou kulturní činnost, tudíž se tu každoročně vystřídají čtyři výtvarníci (r.2009 Zdeněk Mrkáček – výstava právě probíhá, Stanislava a Jan Kavanovi, Petr Minka a Daniela Havlíčková).

Síň navíc ponese jméno mého otce, který tu r. 1974 výstavní tradici zahájil. Jedinou vadou na kráse je, že se táta dokončení obnovy nedožil,“ uvedl Jan Samšiňák.

Radovan Sál, Jičínský deník, 18. 6. 2009

Po náročné, tři léta trvající rekonstrukci se v letošním roce Šolcův statek otevře veřejnosti konečně v celé své kráse a výstavní sezona zde proběhne v plném rozsahu.

V roce 2005 získal statek od svého otce RNDr. Karla Samšiňáka RNDr. Jan Samšiňák. Před započetím rekonstrukce zchátralého stavení v roce 2006 ale zřejmě ani on, ani nikdo jiný netušil, o jak technicky a finančně náročnou opravu se bude jednat. Letos, po dokončení všech záchranných prací, ke kterým patřila v závěrečné fázi i rekonstrukce přilehlé maštale a terénní úprava celého pozemku, je spokojen stejně jako přátelé a příznivci bývalého majitele, že „dobrá věc se podařila“ a statek opět může sloužit kulturním účelům jako v období před rekonstrukcí. V průběhu oprav byl provoz galerie značně omezen, ale přesto se podařilo uspořádat několik výstav (např. Alena Antonová, Ivan Šmíd). V letošním roce se statek otevírá veřejnosti konečně po celou výstavní sezonu. Po květnové a červnové výstavě Z. Mrkáčka zde dojde na začátku července ke slavnostnímu pokřtění galerie po bývalém majiteli na „Galerii Karla Samšiňáka“ (5. 7. v 15 hod), k otevření lapidária (jež bylo vytvořeno na přání bývalého majitele z přilehlé maštale, 6. 7. v 15 hod)  a zároveň k zahájení dvou nových výstav. Ve výstavní síni statku se představí grafik Jan Kavan a jeho žena sochařka Stanislava Kavanová, přátelé bývalého majitele, kteří zde navážou na úspěch své předcházející výstavy uspořádané na statku v roce 1976. V lapidáriu vystaví své sochy Petr Kavan. (O pořádání výstav a dalších kulturních akcí na statku se ve spolupráci se současným majitelem od roku 2005 starají přátelé Karla Samšiňáka seskupení v občanském sdružení Přátelé Šolcova statku.)

Gabriela Haasová, Praha červen 2009

Statek: JPG

Výstavní síň: JPG

Lapidárium: JPG

Plakát výstavy J. Kavana a S. Kavanové + oznámení o otevření Galerie K. Samšiňáka: PDF

Oznámení o expozici P. Kavana v lapidáriu: PDF

Na prvomájové dopoledne roku 2009 byla otevřena nová výstavní sezona na Šolcově statku v Sobotce. Tento rok byla zahájena vernisáží výstavy fotografií východočeského přírodovědce Zdeňka Mrkáčka. Úvodní slovo ve výstavní síni Šolcova statku přednesl Jan Samšiňák, majitel statku, Jan Smolka, zástupce občanského sdružení Přátelé Šolcova statku, které se stará o pořádání kulturních akcí na statku, a rovněž autor fotografií Zdeněk Mrkáček. Jan Samšiňák srdečně přivítal všechny přítomné hosty, představil svého spolužáka ze studií Zdeňka Mrkáčka a předal slovo zástupci občanského sdružení. Jan Smolka ve svém projevu vyzdvihl zásluhy majitele statku na rychlé realizaci náročné rekonstrukce zchátralého stavení (2006–2009) a na možnosti pokračovat v nové výstavní sezoně již v plném rozsahu. Rovněž oznámil, které výstavy budou od července na statku následovat (Jan a Stanislava Kavanovi, Petr Minka, Daniela Havlíčková). Posléze se ujal slova autor fotografické výstavy. Předobrazem této výstavy se stala jeho několikajazyčná publikace Duše Českého ráje (k dispozici v průběhu výstavy za 300 Kč). Detailní fotografie dokumentující především faunu Českého ráje vyplývají podle vlastních slov autora z jeho pravidelného pozorování přírody. Na svých toulkách přírodou během nedělních rán jej zajímá nejen obraz, ale rovněž rozličné přírodní zvuky, které jsou v té době v přírodě nejzřetelnější a nejméně narušené blízkou civilizací. Jeho popularizační činnost zviditelňující přírodní krásy Čech je dostatečně známá z mnoha aktivit v jeho regionu (další podrobnosti viz Zdeněk Mrkáček). Zaměstnání se stalo RNDr. Zdeňku Mrkáčkovi koníčkem a důkazem toho je i tato výstava. Na závěr svého krátkého projevu přednesl Zdeněk Mrkáček, který se představil společně s Libuší Marhanovou v originálním chodském kroji, několik dvojhlasých národních písní. Zejména píseň Ha, ty svatyj Vavřenečku, jež byla nejoblíbenější písní zakladatele výstavní činnosti na statku a jeho bývalého majitele Karla Samšiňáka, vzala za srdce téměř všechny přítomné. Záliba účinkujících ve folkloru dodala zahájení výstavy další rozměr a vytvořila velice příjemnou atmosféru v roubeném stavení, které toho již tolik zažilo…

Gabriela Haasová, Praha 1. 5. 2009

Sobotka – Občanské sdružení Přátelé Šolcova statku srdečně zve do výstavní síně ve zrekonstruovaném Šolcově statku v Sobotce na slavnostní otevření výstavy fotografií  Zdenka Mrkáčka Duše Českého ráje. Vernisáž proběhne zítra v 11 hodin za účasti autora. Expozice bude k vidění do 4. července.

Iva Kovářová, Jičínský deník, č. 101, 30. 4. 2009, s. 1

Sobotka – Stavení, ve kterém se narodil a zemřel básník Václav Šolc, prochází omlazovací kúrou. Veřejnost si na znovuotevření památkově chráněného stavení počká do příštího roku.

Město má štěstí na soubor vzácných objektů, které při vhodném využití mohou přilákat turisty. Rázovitá roubená stavba Šolcova statku patří soukromníkovi a je součástí selského statku, který si zaslouží patřičnou péči, i kdyby nebyla rodným i úmrtním domem básníka Václava Šolce. Vystavět ho nechal v roce 1811 básníkův dědeček. Na svou dobu byl statkář Šolc bohatým mužem. „Vlastnil pole až ke Spyšové, hospodářství prosperovalo a zanedlouho byl vystavěn v sousedství roubené budovy kamenný dům, který rovněž dodnes stojí,“ uvedl Karel Samšiňák, předposlední majitel statku.

Majitelé se střídali

Kamenný dům postavil otec básníka Václava Šolce. Měl ještě dva syny, a když došlo na dělení majetku, nejstarší (ten se později oběsil) dostal roubenku, prostřední obdržel kamenný dům (nakonec ho prohospodařil) a nejmladší Václav šel na studie. Po absolvování jičínského gymnázia studoval v Praze na filosofii historii a češtinu.

I jeho postihla jakási „kletba“ a zemřel na tehdy těžko léčitelnou nemoc. Statek měl řadu majitelů, ale udržel si svoji původní podobu bez zjevných zásahů.

V období První republiky v něm bydlely až čtyři rodiny. „Šolcův statek koupil před druhou světovou válkou můj otec Karel. Dědeček z maminčiny strany Jan Havlík měl doporučeno od lékaře pobývat na zdravém vzduchu a zahrada u statku byla ideálním místem,“ zavzpomíná Samšiňák syn.

Válka se statku nedotkla, kromě různých nájemníků v něm byla i skautská klubovna, ale pak přišli k moci komunisté a dům znárodnili. Prý na kulturní účely, ale zůstal prázdný. Objevila se šťastná hvězda v podobě architekta Břetislava Šorma.

Komunisté památku poškodili

Památkáři sehnali peníze a v padesátých letech se začalo s rekonstrukcí. Bohužel pan architekt zemřel a jeho následovníci v započatém díle v požadované kvalitě a vztahu k hodnotám statku nepokračovali.

„Když v roce 1972 tatínek zemřel, tak jsem vyměnil svůj byt za místnost v Šolcově statku. Vzpomínám, že jsem platil 60 korun nájemného ročně. Podařilo se mi objekt zcela napadený dřevomorkou až do prvního patra vlastním postupem zachránit. Škoda, že tehdy komunisté nechali zničit doškovou střechu, a dokonce spálili i nový potah, který byl uskladněn na půdě,“ uvedl Samšiňák.

Na počátku devadesátých let minulého století byl majetek v restituci vrácen a statek ožil. Napřed musel být vystěhován poslední nájemník, provedeny nezbytné úpravy (například vyrobeny dveře, které z objektu zmizely) a následovala výstava za výstavou.

Bylo jich až osm za rok. Vystavoval zde Karel Svolinský, Cyril Bouda a nedávno jeho syn Jiří, Jan Bauch, Oldřich Kulhánek a celá plejáda dalších. Scházeli se zde výtvarníci, básníci, hrál tu houslový virtuos Ivan Ženatý.

„V roce 2003 jsem zjistil, že na tak náročnou činnost nestačím, a předal jsem statek svému synovi Janovi. Vznikla skupina přátel Šolcova statku. Se 150tisícovým příspěvkem od státu má budova novou šindelovou střechu, budou vyměněny podlahy, opraven štít, do předsíně se místo betonu vrátí původní pískovcové desky,“ upřesnil Karel Samšiňák.

Radovan Sál, Deník Pojizeří, 28. 8. 2006

Šolcův statek v Sobotce byl ve dnech XXXVII.  Šrámkovy Sobotky zcela vytížen. Výstavu grafických listů Josefa Jíry vystřídal mladý talent JAN ČERNOŠEK se svými kresbami. V sobotu 10. července uspořádal Klub přátel města Sobotky, kulturní středisko a nakladatelství Erika vernisáž nepochybně poutavé a provokující tvorby jičínského rodáka. Strůjce komorního uspořádání malé oslavy u příležitosti zahájení výstavy poněkud zaskočilo nečekané množství návštěvníků, mezi kterými byli pochopitelně přátelé mladého výtvarníka, účastníci i organizátoři Šrámkovy Sobotky a přátelé umění vůbec. Poslední a vlastně závěrečný bod programu letošní Šrámkovy Sobotky zahájil malíř Vladimír Komárek po přednesu básně Hanou Kofránkovou.

Výjimečnost dnešní výstavy je v tom, zdůraznil zkušený malíř, že se jedná o začínajícího umělce, jehož kvalitu teprve cítíme. Vlatdimír Komárek upřímně věří, že z „hubenýho kluka“ zcela určitě něco bude. Dříve než pohovořil o samotném malíři a jeho tvorbě, poděkoval paní Sylvii Kamenické, staronové majitelce mladějovského zámečku, která se významnou měrou zasadila o výstavu talentovaného umělce.

Názor na mladé výtvarníky, že většina z nich snad podle jakési tradice výtvarného umění začíná napodobováním někoho, poněkud, narušuje Jan Černošek, který se sám za umělce naštěstí ani nepovažuje. Mistr Komárek zdůraznil slovo „naštěstí“ a od toho odvodil, že z mladého talentu se určitě umělec vyklube!

Podle starého moudrého čínského přísloví je bohatý ten, který ví, kdy má dost, a v umění se tato moudrost odráží v nalézání úspěchu. Nacházíme jej tehdy, když nic nehledáme. Tato krásná slova použil malíř ve srovnání se skromností mladého autora, jehož tvorba nezačala jako komerční záležitost. Velice zajímavou myšlenkou zakončil svůj úvod k Černoškově výtvarnému pojetí: „Chceme-li dosáhnout nějaké peníze v umění, nesmíme je očekávat.“

Je zde patrná velká halda nápadů, která čeká na rozpracování. Jak řekl Vladimír Komárek, nerad radí, protože každá rada je blbost. A co je velice zajímavé, největší kvalitou umělců je, když jejich tvorba není poznamenána školou. Výtvarné umění se totiž naučit nedá, nedá se ani nalinkovat, nejsou na něj pravidla. Jak zdůraznil Vl. Komárek, pravidlo pro výtvarné umění je nemíti žádné pravidlo! Jan Černošek ve své tvorbě vychází ze sebe, je to člověk velice citlivý a tvoří z určité potřeby, k čemuž naše konzumní společnost příliš náchylná není. Budeme-li ji sledovat, říká Mistr, zjistíme, že v jeho dílech je spousta individuálních nápadů a časem budou jistě chápána hlavně člověkem moderní doby. Věří, že s jeho obrazy se budeme setkávat nejen v malé galerii Šolcova statku, ale i v dalších a daleko větších galeriích. Milá slova, ve kterých vyznal, že si bude jednou považovat za čest, bude-li moci přednést úvodní slova k jeho výstavám.

Jan Černošek se narodil v roce 1964 v Jičíně, nyní žije v Nové Pace. Vystudoval jičínské gymnázium, na které velice rád vzpomíná hlavně díky paní profesorce Úlehlové. Říká: „To ona mě naučila dívat se na přírodu, lidi i svět kolem sebe a ne skrze ně.“

Po škole se živil manuelně opravami střech a montážemi hromosvodů. V této době po večerech začal vlastně koketovat s výtvarným uměním. Zprvu se zabýval kresbou meditativní, plnou fantazie. Toto období skončilo v roce 1986 a následovalo údobí, které, jak sám říká, nedokáže přesně definovat. Vznikaly pouze náčrtky, které nikdy nedotáhl do konce. Snad stavy mysli. To, co se rodí nyní, se dá definovat jako snaha o vyvíjení znaků, které v sobě nesou určité významy, ty řadí za sebou tak, aby se obrazy daly vlastně číst. Tuž, tužka, pastel, rozmývaný pastel – to jsou techniky, které používá. Chce se zabývat i olejem.

Jan Černošek se ve své tvorbě věnuje převážně přírodním motivům, hlavně stromům. Snaží se znaky do něho vpreparovat, aby si člověk mohl navodit určitou atmosféru nebo pocit.

„Starý strom má svoji paměť, byl svědkem mnoha událostí, viděl svět kolem sebe a všechno v sobě ponechal. Pod kůrou i ve svém větvoví. Aniž si to uvědomujeme, stromy kolem nás mají obrovský význam a dělají pro své okolí mnohem víc než lidi.“ Závěrečná slova patřila mladému výtvarníkovi.

Eva Veselá, Noviny Jičínska, č. 57, 23. 7. 1993.

Nápad proměnit selskou jizbu Šolcova statku na výstavní síň vznikl před dvanácti lety, v roce 1974, kdy se také uskutečnily první tři výstavy. Iniciativu dr. Karla Samšiňáka a dr. Josefa Prokopa pomohl rozžít s vehemencí jemu vlastní básník Jindřich Hilčr a akad. malíř Zdeněk Mlčoch, pracovníci nakladatelství Albatros. Pomohli nejen cennou radou, ale především konkrétní prací. A tak se neuvěřitelné stalo skutečností.. Vznikla nová tradice, tradice výstav ilustraci a grafiky, která zakotvila v povědomí široké výtvarné obce. Každý, kdo v Šolcově statku vystavoval, vzpomíná na neopakovatelnou atmosféru, jakou vytváří starobylá struktura stěn té místnosti pro vystavená díla. I proto sobotecký rodný dům Václava Šolce nechybí v soupisu výstav, uváděných jednotlivými výtvarnými umělci v katalozích jejich dalších výstav. Za uplynulých dvanáct let se podařilo představit sobotecké veřejnosti i těm, kdo naše město navštěvují na cestě po Českém ráji, vskutku to nejlepší, co v ilustracích – zejména pro děti – a v grafice u nás máme a co tvoří ve světě věhlas naši knihy a českého exlibris. Nezapomenutelná byla výstava národního umělce Cyrila Boudy, patronovaná JZD Nástup. Své grafiky a kresby nám pro vystaveni zapůjčil národní umělec Karel Svolinský a národní umělec Jan Bauch. Nemohla chybět ani výstava národního umělce Václava Špály. Pravidelné místo mají v Šolcově statku výstavy grafiky slovenských výtvarníků, z nichž se mnozí osobně zúčastnili vernisáže a na Sobotku rádi vzpomínají. V této souvislosti nemůžeme nepoděkovat dobrému příteli Františku Pultrovi, chalupáři z Rakova, který nám zprostředkoval a pro výstavu zapůjčil práce předního současného slovenského výtvarníka, národního umělce Albína Brunovského. Stejně pravidelně je součástí výstav grafika sovětská, zejména pak současné sovětská exlibris. Za tyto výstavy děkujeme především Ing. Jiřímu Soukupovi z ministerstva zemědělství. A protože výjimky potvrzují pravidlo, jsou čas od času v Šolcově statku vystavovány obrazy, plastiky a fotografie. Dostalo se dokonce i na objevné hračky manželů Lhotákových.

Vernisáže, konané zpravidla v pátek, aby se jich mohli zúčastnit školáci, pro které se staly součásti výtvarné a estetické výchovy, končívají autogramiádou a nejednou také podnětnými diskuzemi o výtvarném umění. Za uplynulých dvanáct výstavních sezón se podařilo realizovat 99 výstav. A tak první výstava letošní, třinácté sezóny, bude zároveň jubilejní 100. výstavou v Šolcově statku. Naše pozvání pro ni přijal Zdeněk Mlčoch, který tu vystaví tentokrát své grafiky. Jistě mezi nimi nebudou chybět ty se soboteckými motivy. Vernisáž této výstavy bude 5. května a srdečně vás na ni zveme.

-r-