…aneb symbióza poezie, výtvarného umění a přátelství

Šrámkova Sobotka a Šolcův statek je spojení velmi těsné. Na začátku Šrámkovy Sobotky byl dům na náměstí, který zakoupila vdova po básníkovi Miloslava Hrdličková-Šrámková a umístila tam Šrámkovu pozůstalost, pracovnu a archiv. A samozřejmě lidé, kteří spolu s ní a později po ní převzali úlohu starat se o básníkův odkaz a organizaci setkávání přátel básníka i jeho města. Prvním soboteckým básníkem-rodákem byl ovšem už pár desítek let před Šrámkem Václav Šolc, jehož památce věnoval Šrámek několik krásných básní. Proto se jisté spojení nabízelo samo.

Na počátku 70. let zemřeli rodiče entomologa dr. Karla Samšiňáka, nejdříve maminka, potom i tatínek, jejich byt musel být vyklizen a dr. Samšiňák, jeden ze spoluorganizátorů „Sobotek“ již od jejich počátku, neměl v rodné Sobotce „kde hlavu složit“. Nevím již, byl-li mu nabídnut, nebo zda sám požádal o možnost obývat Šolcův rodný dům, který patříval po válce jeho dědovi Janu Havlíkovi. A tak jsme my, skupina přátel, jeden víkend na začátku října 1971 stěhovali – na kárce i v rukou – nábytek i zařízení z bytu v Jičínské ulici na statek k Šolcům. Bydlení tam pro dr. Samšiňáka bylo vskutku jen dosti nouzové, starostí s údržbou domu měl až nad hlavu, došky na střeše mu tehdy vyměňoval nebo opravoval kacanovský pan Vojtěch Kopic. Ihned ovšem vznikla myšlenka využít velkou světnici jako výstavní síň. První výstavou byla ex libris běloruského výtvarníka Jevgenije N. Tichanoviče od 1. do 7. července 1974. Zásluhu na ní měl prof. Jiří Demel, který grafiku tohoto autora doporučil po úspěchu Tichanovičovy výstavy ve Valašském Meziříčí. Z nejbližších dalších let mám zaznamenána jména Mlčoch, Junek, Cheben, Jágr, Kulhánek, Komárek, Sivko, Holý, ale i Svolinský nebo Bouda. Výstavní síň se vžila, stala se legendou; na její aktivity vzpomínala (a dodnes vzpomíná) řada významných výtvarníků. Všichni od nejslavnějších až po kdysi začínající byli tím prostředím nadšeni, zájem vystavovat tam byl převeliký, ale dr. Samšiňák dbal na to, aby to byla vždy jen kvalitní díla.

Když vznikla v rámci Šrámkovy Sobotky myšlenka poetických odpolední na soboteckých prostranstvích, začínaly programy obvykle v krásném prostředí před Šolcovým rodným domem, na jeho zápraží nebo podle potřeb režie na trávníku jeho zahrady pod ořechem. Tak se stal tento krásný roubený dům nepominutelnou součástí a jakýmsi exteriérovým zázemím recitačních pořadů festivalu poezie.

Účastníci Šrámkových Sobotek se k přátelským posezením, povídání i zpívání scházeli zpočátku v hospodě na Syrovandě, poté dlouhá léta v malované Humprechtově hodovní síni hotelu Pošta na soboteckém náměstí. Pak z Pošty odešel proslulý hostinský pan Jiří Macoun, došlo i k dalším změnám, a tak skupina věrných přátel Sobotky, ale i přátel dr. Samšiňáka začala na jeho pozvání sedávat u kozubu „u Šolců“. V něm hořel mile oheň, někdy se i opékalo, teklo víno, s nímž jisté „zázraky“ dělal sv. Vavřinec, proudily řeči a zněly zpěvy. Tam byli kromě přátel domu pravidelně vítáni nejen přednášející a účinkující festivalu, ale i ti, co oficiálně na Šrámkovu Sobotku v době tzv. normalizace nesměli. A tak vzniklo „společenství zdělanců“, které trvá dodnes. Jeho členové pracují po celý rok, výsledkem jejich práce je řádka publikací, věnovaných Sobotce i jejím přátelům. Bohužel mnoho z těch, bez nichž jsme si nedovedli „Sobotku“ představit, již odešlo na věčnost. Ti, co zůstávají, na ně stále vzpomínají, občas i se zamáčknutou slzou v oku. Zejména na „hospodáře na statku“, dobrého hostitele Karla Samšiňáka.

V neděli 5. července 2009 bude po tříleté rekonstrukci v době konání 53. Šrámkovy Sobotky spolu s nově zřízeným lapidáriem otevřena nově upravená výstavní síň – Galerie Karla Samšiňáka, kde se budou pro obyvatele města Sobotky i pro jeho četné návštěvníky a další zájemce nadále připravovat výstavy významných uměleckých děl.

Vzpomínka předního „zdělance“, „šrámkologa“ a pravidelného účastníka
Šrámkových Sobotek prof. Aleše Fetterse, Náchod 23. 6. 2009