*2.1.1923 v Sobotce — †2.8.2008 v hospici v Prachaticích
parazitolog-akarolog, znalec umění, zakladatel galerie na Šolcově statku

2.1.1923 Narodil se v Sobotce v rodině obchodníků.
1929–1938 Školní docházka v Sobotce.
1938–1942 Studia na klasickém gymnáziu v Mladé Boleslavi, ukončená maturitou.
1942–1944 Studia na Střední průmyslové škole automobilní v Mladé Boleslavi.
1944–1945 Pracuje jako obchodní příručí v podniku svého otce.
1945–1949 Na Přírodovědecké fakultě UK studuje obor parazitologie u prof. Otty Jírovce.
1949–1953 Stává se ředitelem oblastního muzea v Děčíně. Zde se utváří jeho vztah k výtvarnému umění.
1953–1954 Základní vojenská služba v jednotkách Pomocných technických praporů.
1955–1983 Působí jako myrmekolog a akarolog v Entomologickém ústavu ČSAV v Praze. Objevuje roztoče z čeledi Pyroglyphidae, který žije v lůžkovinách a vyvolává alergie. Zažehnává kalamitu, kterou v panelových domech na sídlišti Solidarita v Praze způsobilo pomnožení roztoče Tyrophagus putrescentiae. Včas zjišťuje napadení včelstev parazitem Varroa jacobsoni.
23. 9. 1955 Sňatek s mykoložkou RNDr. Annou Samšiňákovou, CSc., roz. Neužilovou. Děti Jan (*1957) a Hana (*1965).
1957 Vychází mu první kniha – Klíč zvířeny ČSR I, II.
1971 Po smrti otce se jako nájemník stěhuje do obecního bytu v jinak prázdném Šolcově statku, který až do znárodnění r. 1950 patřil rodině Samšiňáků. O dům se začíná starat jako o vlastní. Opravuje jej a ústřední sednici předělává na výstavní síň.
1973–1981 Spolu s V. Mikulem a J. Vitáčkem vydává časopis Okno, v němž mj. prvně vychází slavné paměti malíře Vladimíra Komárka, později vydané v samostatné knize „Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu“.
1.7.1974 Na Šolcově statku pořádá výstavu grafiky J. N. Tichanoviče, čímž zahajuje nepřetržité fungování galerie, která dnes nese jeho jméno.
1979 Vydává odbornou publikaci „Roztoči a klíšťata škodící zdraví člověka“.
1983 Odchází do penze a vrací se do rodné Sobotky. Jako pracující důchodce po určitou dobu působí v literárním archivu Památníku národního písemnictví na Starých Hradech u Jičína.
1990 V rámci restitucí se Šolcův statek vrací do vlastnictví Karla Samšiňáka.
1993 V Edici opožděných samizdatů vychází jako bibliofilský tisk Samšiňákova fiktivní vědecká práce „O mouchách a lidech“ — o hubení obtížného hmyzu složeným Rudým právem aj.
2005 K. Samšiňák předává statek svému synu Janovi, nadále zde však organizuje výstavy.
2.8.2008 Karel Samšiňák umírá v hospici v Prachaticích.
22.8.2008 Karel Samšiňák je in memoriam prohlášen čestným občanem Sobotky.
2008 Posmrtně vychází poslední Samšiňákova kniha „Sobotecko minulého
století aneb fotografie Jaromíra Kuchaře se vzpomínkami Karla
Samšiňáka“.
5.7.2009 Výstavní síň, kterou K. Samšiňák založil, je slavnostně pojmenována na Galerii Karla Samšiňáka a opatřena jeho sádrovou bustou od akademické sochařky Stanislavy Kavanové. Roku 2013 je původní busta nahrazena bronzovým odlitkem z dílny kovolijce Miloše Vacka.

K. Samšiňák působil v těchto organizacích a spolcích:

Česká společnost entomologická, Česká parazitologická společnost, Pekařova společnost Českého ráje, Vlastenecko-dobročinná obec baráčnická, Spolek sběratelů a přátel ex libris (dlouholetý předseda), Spolek českých bibliofilů, Klub sběratelů kuriozit, Junák – Svaz skautů a skautek ČR, Klub bývalých příslušníků PTP (kronikář), loutková divadla (např. Brouček v Praze 6)

Fotky z mládí i z pozdějších let

Karel Samšiňák ve výtvarném umění

Nekrology

Roztoči, které Karel Samšiňák objevil a popsal po svých přátelích nebo kteří se naopak jmenují po něm.