Šolcův statek — Sobotka

Archive for the ‘Napsali o nás’ Category

Sobotka – Stavení, ve kterém se narodil a zemřel básník Václav Šolc, prochází omlazovací kúrou. Veřejnost si na znovuotevření památkově chráněného stavení počká do příštího roku.

Město má štěstí na soubor vzácných objektů, které při vhodném využití mohou přilákat turisty. Rázovitá roubená stavba Šolcova statku patří soukromníkovi a je součástí selského statku, který si zaslouží patřičnou péči, i kdyby nebyla rodným i úmrtním domem básníka Václava Šolce. Vystavět ho nechal v roce 1811 básníkův dědeček. Na svou dobu byl statkář Šolc bohatým mužem. „Vlastnil pole až ke Spyšové, hospodářství prosperovalo a zanedlouho byl vystavěn v sousedství roubené budovy kamenný dům, který rovněž dodnes stojí,“ uvedl Karel Samšiňák, předposlední majitel statku.

Majitelé se střídali

Kamenný dům postavil otec básníka Václava Šolce. Měl ještě dva syny, a když došlo na dělení majetku, nejstarší (ten se později oběsil) dostal roubenku, prostřední obdržel kamenný dům (nakonec ho prohospodařil) a nejmladší Václav šel na studie. Po absolvování jičínského gymnázia studoval v Praze na filosofii historii a češtinu.

I jeho postihla jakási „kletba“ a zemřel na tehdy těžko léčitelnou nemoc. Statek měl řadu majitelů, ale udržel si svoji původní podobu bez zjevných zásahů.

V období První republiky v něm bydlely až čtyři rodiny. „Šolcův statek koupil před druhou světovou válkou můj otec Karel. Dědeček z maminčiny strany Jan Havlík měl doporučeno od lékaře pobývat na zdravém vzduchu a zahrada u statku byla ideálním místem,“ zavzpomíná Samšiňák syn.

Válka se statku nedotkla, kromě různých nájemníků v něm byla i skautská klubovna, ale pak přišli k moci komunisté a dům znárodnili. Prý na kulturní účely, ale zůstal prázdný. Objevila se šťastná hvězda v podobě architekta Břetislava Šorma.

Komunisté památku poškodili

Památkáři sehnali peníze a v padesátých letech se začalo s rekonstrukcí. Bohužel pan architekt zemřel a jeho následovníci v započatém díle v požadované kvalitě a vztahu k hodnotám statku nepokračovali.

„Když v roce 1972 tatínek zemřel, tak jsem vyměnil svůj byt za místnost v Šolcově statku. Vzpomínám, že jsem platil 60 korun nájemného ročně. Podařilo se mi objekt zcela napadený dřevomorkou až do prvního patra vlastním postupem zachránit. Škoda, že tehdy komunisté nechali zničit doškovou střechu, a dokonce spálili i nový potah, který byl uskladněn na půdě,“ uvedl Samšiňák.

Na počátku devadesátých let minulého století byl majetek v restituci vrácen a statek ožil. Napřed musel být vystěhován poslední nájemník, provedeny nezbytné úpravy (například vyrobeny dveře, které z objektu zmizely) a následovala výstava za výstavou.

Bylo jich až osm za rok. Vystavoval zde Karel Svolinský, Cyril Bouda a nedávno jeho syn Jiří, Jan Bauch, Oldřich Kulhánek a celá plejáda dalších. Scházeli se zde výtvarníci, básníci, hrál tu houslový virtuos Ivan Ženatý.

„V roce 2003 jsem zjistil, že na tak náročnou činnost nestačím, a předal jsem statek svému synovi Janovi. Vznikla skupina přátel Šolcova statku. Se 150tisícovým příspěvkem od státu má budova novou šindelovou střechu, budou vyměněny podlahy, opraven štít, do předsíně se místo betonu vrátí původní pískovcové desky,“ upřesnil Karel Samšiňák.

Radovan Sál, Deník Pojizeří, 28. 8. 2006

Šolcův statek v Sobotce byl ve dnech XXXVII.  Šrámkovy Sobotky zcela vytížen. Výstavu grafických listů Josefa Jíry vystřídal mladý talent JAN ČERNOŠEK se svými kresbami. V sobotu 10. července uspořádal Klub přátel města Sobotky, kulturní středisko a nakladatelství Erika vernisáž nepochybně poutavé a provokující tvorby jičínského rodáka. Strůjce komorního uspořádání malé oslavy u příležitosti zahájení výstavy poněkud zaskočilo nečekané množství návštěvníků, mezi kterými byli pochopitelně přátelé mladého výtvarníka, účastníci i organizátoři Šrámkovy Sobotky a přátelé umění vůbec. Poslední a vlastně závěrečný bod programu letošní Šrámkovy Sobotky zahájil malíř Vladimír Komárek po přednesu básně Hanou Kofránkovou.

Výjimečnost dnešní výstavy je v tom, zdůraznil zkušený malíř, že se jedná o začínajícího umělce, jehož kvalitu teprve cítíme. Vlatdimír Komárek upřímně věří, že z „hubenýho kluka“ zcela určitě něco bude. Dříve než pohovořil o samotném malíři a jeho tvorbě, poděkoval paní Sylvii Kamenické, staronové majitelce mladějovského zámečku, která se významnou měrou zasadila o výstavu talentovaného umělce.

Názor na mladé výtvarníky, že většina z nich snad podle jakési tradice výtvarného umění začíná napodobováním někoho, poněkud, narušuje Jan Černošek, který se sám za umělce naštěstí ani nepovažuje. Mistr Komárek zdůraznil slovo „naštěstí“ a od toho odvodil, že z mladého talentu se určitě umělec vyklube!

Podle starého moudrého čínského přísloví je bohatý ten, který ví, kdy má dost, a v umění se tato moudrost odráží v nalézání úspěchu. Nacházíme jej tehdy, když nic nehledáme. Tato krásná slova použil malíř ve srovnání se skromností mladého autora, jehož tvorba nezačala jako komerční záležitost. Velice zajímavou myšlenkou zakončil svůj úvod k Černoškově výtvarnému pojetí: „Chceme-li dosáhnout nějaké peníze v umění, nesmíme je očekávat.“

Je zde patrná velká halda nápadů, která čeká na rozpracování. Jak řekl Vladimír Komárek, nerad radí, protože každá rada je blbost. A co je velice zajímavé, největší kvalitou umělců je, když jejich tvorba není poznamenána školou. Výtvarné umění se totiž naučit nedá, nedá se ani nalinkovat, nejsou na něj pravidla. Jak zdůraznil Vl. Komárek, pravidlo pro výtvarné umění je nemíti žádné pravidlo! Jan Černošek ve své tvorbě vychází ze sebe, je to člověk velice citlivý a tvoří z určité potřeby, k čemuž naše konzumní společnost příliš náchylná není. Budeme-li ji sledovat, říká Mistr, zjistíme, že v jeho dílech je spousta individuálních nápadů a časem budou jistě chápána hlavně člověkem moderní doby. Věří, že s jeho obrazy se budeme setkávat nejen v malé galerii Šolcova statku, ale i v dalších a daleko větších galeriích. Milá slova, ve kterých vyznal, že si bude jednou považovat za čest, bude-li moci přednést úvodní slova k jeho výstavám.

Jan Černošek se narodil v roce 1964 v Jičíně, nyní žije v Nové Pace. Vystudoval jičínské gymnázium, na které velice rád vzpomíná hlavně díky paní profesorce Úlehlové. Říká: „To ona mě naučila dívat se na přírodu, lidi i svět kolem sebe a ne skrze ně.“

Po škole se živil manuelně opravami střech a montážemi hromosvodů. V této době po večerech začal vlastně koketovat s výtvarným uměním. Zprvu se zabýval kresbou meditativní, plnou fantazie. Toto období skončilo v roce 1986 a následovalo údobí, které, jak sám říká, nedokáže přesně definovat. Vznikaly pouze náčrtky, které nikdy nedotáhl do konce. Snad stavy mysli. To, co se rodí nyní, se dá definovat jako snaha o vyvíjení znaků, které v sobě nesou určité významy, ty řadí za sebou tak, aby se obrazy daly vlastně číst. Tuž, tužka, pastel, rozmývaný pastel – to jsou techniky, které používá. Chce se zabývat i olejem.

Jan Černošek se ve své tvorbě věnuje převážně přírodním motivům, hlavně stromům. Snaží se znaky do něho vpreparovat, aby si člověk mohl navodit určitou atmosféru nebo pocit.

„Starý strom má svoji paměť, byl svědkem mnoha událostí, viděl svět kolem sebe a všechno v sobě ponechal. Pod kůrou i ve svém větvoví. Aniž si to uvědomujeme, stromy kolem nás mají obrovský význam a dělají pro své okolí mnohem víc než lidi.“ Závěrečná slova patřila mladému výtvarníkovi.

Eva Veselá, Noviny Jičínska, č. 57, 23. 7. 1993.

Nápad proměnit selskou jizbu Šolcova statku na výstavní síň vznikl před dvanácti lety, v roce 1974, kdy se také uskutečnily první tři výstavy. Iniciativu dr. Karla Samšiňáka a dr. Josefa Prokopa pomohl rozžít s vehemencí jemu vlastní básník Jindřich Hilčr a akad. malíř Zdeněk Mlčoch, pracovníci nakladatelství Albatros. Pomohli nejen cennou radou, ale především konkrétní prací. A tak se neuvěřitelné stalo skutečností.. Vznikla nová tradice, tradice výstav ilustraci a grafiky, která zakotvila v povědomí široké výtvarné obce. Každý, kdo v Šolcově statku vystavoval, vzpomíná na neopakovatelnou atmosféru, jakou vytváří starobylá struktura stěn té místnosti pro vystavená díla. I proto sobotecký rodný dům Václava Šolce nechybí v soupisu výstav, uváděných jednotlivými výtvarnými umělci v katalozích jejich dalších výstav. Za uplynulých dvanáct let se podařilo představit sobotecké veřejnosti i těm, kdo naše město navštěvují na cestě po Českém ráji, vskutku to nejlepší, co v ilustracích – zejména pro děti – a v grafice u nás máme a co tvoří ve světě věhlas naši knihy a českého exlibris. Nezapomenutelná byla výstava národního umělce Cyrila Boudy, patronovaná JZD Nástup. Své grafiky a kresby nám pro vystaveni zapůjčil národní umělec Karel Svolinský a národní umělec Jan Bauch. Nemohla chybět ani výstava národního umělce Václava Špály. Pravidelné místo mají v Šolcově statku výstavy grafiky slovenských výtvarníků, z nichž se mnozí osobně zúčastnili vernisáže a na Sobotku rádi vzpomínají. V této souvislosti nemůžeme nepoděkovat dobrému příteli Františku Pultrovi, chalupáři z Rakova, který nám zprostředkoval a pro výstavu zapůjčil práce předního současného slovenského výtvarníka, národního umělce Albína Brunovského. Stejně pravidelně je součástí výstav grafika sovětská, zejména pak současné sovětská exlibris. Za tyto výstavy děkujeme především Ing. Jiřímu Soukupovi z ministerstva zemědělství. A protože výjimky potvrzují pravidlo, jsou čas od času v Šolcově statku vystavovány obrazy, plastiky a fotografie. Dostalo se dokonce i na objevné hračky manželů Lhotákových.

Vernisáže, konané zpravidla v pátek, aby se jich mohli zúčastnit školáci, pro které se staly součásti výtvarné a estetické výchovy, končívají autogramiádou a nejednou také podnětnými diskuzemi o výtvarném umění. Za uplynulých dvanáct výstavních sezón se podařilo realizovat 99 výstav. A tak první výstava letošní, třinácté sezóny, bude zároveň jubilejní 100. výstavou v Šolcově statku. Naše pozvání pro ni přijal Zdeněk Mlčoch, který tu vystaví tentokrát své grafiky. Jistě mezi nimi nebudou chybět ty se soboteckými motivy. Vernisáž této výstavy bude 5. května a srdečně vás na ni zveme.

-r-

[Pochodeň, 25.7.1974, str. 5]

V rodném domě Václava Šolce v Sobotce se ve dnech 1. až 7. července konala výstava drobné grafiky sovětského výtvarníka J. N. Tichanoviče z Minska. Těšila se značnému zájmu veřejnosti. Jejího zahájení, na němž o výtvarníkově díle promluvil jeho přítel, profesor J. Demel z Valašského Meziříčí, se zúčastnilo téměř sto přátel výtvarného umění. Také návštěvnost v průběhu výstavy byla pozoruhodná.

Pořadatelé by chtěli ve výstavní činnosti pokračovat, věnovat se převážně drobné a užitkové grafice a během roku představit vždy alespoň jednoho ze sovětských výtvarníků.

V srpnu se v Sobotce uskuteční výstava drobné grafiky profesora J. L. Kašpara, který patří mezi nejvýznamnější tvůrce ex libris u nás. Snímek zachycuje interiér rodného domu básníka Václava Šolce, kde se výstavy pořádají.

(sam)