Už si nepamatuju, který rok se to stalo, ale vím určitě, že začátek prázdnin byl tenkrát deštivý (Medardovo kápě se vyplnilo) a chladný.

My, co spolu mluvíme, jsme byli rádi, že nás statkář Karel Samšiňák zve na Šolcův statek, že na statku na nás čekají Jura Demel a Zdeněk Mlčoch, kteří tam mají domovské právo, a že nás už u vrátek „tlustým“ hlasem vítá Jarda Šimůnek.

První den byl jako vždycky – počasí nepočasí – krásný! V kozubu hořel oheň, seděli jsme kolem stolu a připíjeli si červeným i bílým vínem – možná že i myslivcem – na setkání a na zdraví a pak zase na zdraví a na setkání, sklenky i skleničky zvonily a my jsme mluvili a vyprávěli a povídali jeden přes druhého – a bylo nám báječně!

Vtom cinkl zvonek, otevřely se dveře a na prahu stála SOUDRUŽKA. Pohledem „mírně“ nevlídným si nás spočítala. Při pohledu na stůl se zamračila a velmi rozzlobeně pravila: „To je hrůza! Já sem chci přivést hosty – soudruhy z KNV a KV KSČ – a vy tady chlastáte! To jste zdělanci?“ Zvonek u dveří něžně cinkl a soudružka byla pryč.

No a na statku začal ruch jako před posvícením. Uklidili jsme, zametli, na stůl postavili lahve s mlékem, sklenky jsme vyměnili za hrnky a určitě jsme přidali i džbánek s květinami.

Jak probíhalo zahájení a poetické odpoledne a přišli-li soudruzi z KNV a KV KSČ, to už si opět nepamatuju. Ale jedno vím určitě. Když jsme se večer po představení sešli na statku, na stole stála cedulka ZADÁNO PRO ZDĚLANCE.

Napsal – vlastně namaloval – ji pro nás náš kamarád Zdeněk Mlčoch.

Léto budiž pochváleno, ať žijí ZDĚLANCI !

Helena Ježková, Almanach, vydal spolek Zdělanců při Šolcově statku, Praha 2006