(11. 2. 1931 – 16. 12. 1997)


…Tu a tam zajdu za známými a do ateliéru ke Zdeňkovi, kde vždycky si připomeneme soboteckou partu. V těchto dnech Zdeněk je v dílně, kreslí a bude tisknout posezenku a exlibris. Už měsíc láteří, že je to „letos už naposled, kdo si to má pořád vymejšlet; nakreslit a vytisknout to není problém, ale vymyslet si vosumnáct exlibris – to je hrůza.“ Ale pak dodá, že to říká každý rok a dá-li bůh a příště se zase sejdem … bude se to všecko opakovat… Tohle jsme si právě řekli. I to, že odkvetly lípy. Přesto se u toho musím zastavit. Dost daleko bylo slyšet ze hřbitova včely. Těžko říci bzukot, těžko říci zpěv. A také vůni. Připomenulo mi to cesty k Semtinské lípě, když ještě ve svém nezapomenutelném majestátu kvetla. Jak sladce voněla, když jsem hladil vrásky jejího kmenu… Dodnes ho mám před očima.

Jaroslav Šimůnek

(ze soukr. korespondence, Medailon – Jaroslav Šimůnek,
vydal spolek Zdělanců při Šolcově statku, Praha 2008)

PhDr. Jaroslav Šimůnek

Jičínský rodák Jaroslav Šimůnek po vystudování filozofické fakulty přednášel český jazyk a literaturu na vysoké škole a publikoval v novinách a časopisech. Na počátku normalizace byl nucen své zaměstnání pedagoga opustit, a tak nastoupil na místo redaktora nakladatelství Albatros, kde vytrval až do konce své profesionální dráhy. V Albatrosu se věnoval především Klubu mladých čtenářů, v rámci něhož redigoval řadu příležitostných tisků a založil edici „Malých knížek o…“ (o Máji, Babičce…). Jako pracovník tohoto nakladatelství se rovněž vracel do rodného kraje při příležitosti Dne Albatrosu pořádaného pravidelně v rámci festivalu Šrámkova Sobotka již od 70. let minulého století. Šimůnek přiváděl na Šrámkovu Sobotku nejen spisovatele, ale i tzv. nakladatelské výtvarníky, mj. i Zdeňka Mlčocha. Postupně se stal neopominutelným organizátorem Sobotek. Kromě pořádání literárních besed a výstav během Dne Albatrosu začal zajišťovat i pravidelné festivalové přednášky a později převzal po zemřelé profesorce Hejnové starost o celý program festivalu. Sám přednášel v Sobotce například o ruralistech z Českého ráje. K jeho nepříliš známé tvorbě patří pouze časopisecky zveřejněné verše. Se spolkem zdělanců ho pojilo přátelské pouto navázané se Zdeňkem Mlčochem, Karlem Samšiňákem a dalšími. Když nás v roce 1997 v Praze navždy opustil, dlouho si jeho přátelé i obdivovatelé nemohli zvyknout na to, že jeho „tlustý hlas“ již nikdy nezazní.

Gabriela Haasová