Šolcův statek — Sobotka

Archive for the ‘2006’ Category

Sobotka – Stavení, ve kterém se narodil a zemřel básník Václav Šolc, prochází omlazovací kúrou. Veřejnost si na znovuotevření památkově chráněného stavení počká do příštího roku.

Město má štěstí na soubor vzácných objektů, které při vhodném využití mohou přilákat turisty. Rázovitá roubená stavba Šolcova statku patří soukromníkovi a je součástí selského statku, který si zaslouží patřičnou péči, i kdyby nebyla rodným i úmrtním domem básníka Václava Šolce. Vystavět ho nechal v roce 1811 básníkův dědeček. Na svou dobu byl statkář Šolc bohatým mužem. „Vlastnil pole až ke Spyšové, hospodářství prosperovalo a zanedlouho byl vystavěn v sousedství roubené budovy kamenný dům, který rovněž dodnes stojí,“ uvedl Karel Samšiňák, předposlední majitel statku.

Majitelé se střídali

Kamenný dům postavil otec básníka Václava Šolce. Měl ještě dva syny, a když došlo na dělení majetku, nejstarší (ten se později oběsil) dostal roubenku, prostřední obdržel kamenný dům (nakonec ho prohospodařil) a nejmladší Václav šel na studie. Po absolvování jičínského gymnázia studoval v Praze na filosofii historii a češtinu.

I jeho postihla jakási „kletba“ a zemřel na tehdy těžko léčitelnou nemoc. Statek měl řadu majitelů, ale udržel si svoji původní podobu bez zjevných zásahů.

V období První republiky v něm bydlely až čtyři rodiny. „Šolcův statek koupil před druhou světovou válkou můj otec Karel. Dědeček z maminčiny strany Jan Havlík měl doporučeno od lékaře pobývat na zdravém vzduchu a zahrada u statku byla ideálním místem,“ zavzpomíná Samšiňák syn.

Válka se statku nedotkla, kromě různých nájemníků v něm byla i skautská klubovna, ale pak přišli k moci komunisté a dům znárodnili. Prý na kulturní účely, ale zůstal prázdný. Objevila se šťastná hvězda v podobě architekta Břetislava Šorma.

Komunisté památku poškodili

Památkáři sehnali peníze a v padesátých letech se začalo s rekonstrukcí. Bohužel pan architekt zemřel a jeho následovníci v započatém díle v požadované kvalitě a vztahu k hodnotám statku nepokračovali.

„Když v roce 1972 tatínek zemřel, tak jsem vyměnil svůj byt za místnost v Šolcově statku. Vzpomínám, že jsem platil 60 korun nájemného ročně. Podařilo se mi objekt zcela napadený dřevomorkou až do prvního patra vlastním postupem zachránit. Škoda, že tehdy komunisté nechali zničit doškovou střechu, a dokonce spálili i nový potah, který byl uskladněn na půdě,“ uvedl Samšiňák.

Na počátku devadesátých let minulého století byl majetek v restituci vrácen a statek ožil. Napřed musel být vystěhován poslední nájemník, provedeny nezbytné úpravy (například vyrobeny dveře, které z objektu zmizely) a následovala výstava za výstavou.

Bylo jich až osm za rok. Vystavoval zde Karel Svolinský, Cyril Bouda a nedávno jeho syn Jiří, Jan Bauch, Oldřich Kulhánek a celá plejáda dalších. Scházeli se zde výtvarníci, básníci, hrál tu houslový virtuos Ivan Ženatý.

„V roce 2003 jsem zjistil, že na tak náročnou činnost nestačím, a předal jsem statek svému synovi Janovi. Vznikla skupina přátel Šolcova statku. Se 150tisícovým příspěvkem od státu má budova novou šindelovou střechu, budou vyměněny podlahy, opraven štít, do předsíně se místo betonu vrátí původní pískovcové desky,“ upřesnil Karel Samšiňák.

Radovan Sál, Deník Pojizeří, 28. 8. 2006