Šolcův statek — Sobotka

Sobotka – Neodmyslitelnou součástí festivalu Šrámkova Sobotka se staly výstavy výtvarného umění v Galerii Karla Samšiňáka v Šolcově statku. V rámci čtyř dnů se v galerii dvě výstavy otevíraly a jedna zavírala. Skončila grafika Oldřicha Kulhánka, trvá výstava objektů a soch Petra Kavana v lapidáriu a veřejnosti byla zpřístupněna expozice s názvem Máchovské motivy v drobné grafice. Kurátorovi Ivanu Kozlovi se podařilo shromáždit řadu ukázek exlibris z jeho vlastní kolekce a z kolekce Vladimíra Mikule. Tyto drobné „skvosty“ vyžadují od návštěvníka trpělivost a soustředění. K vidění jsou drobnosti z dílny Vladimíra Komárka, Jaroslava Lukavského, Cyrila Boudy, Josefa Kábrta, Marie Šechtlové a dalších. Vernisáž byla vedena v podobném duchu jako zmíněná výstava. Přemysl Rut a Markéta Potužáková zvolili fragmenty Karla Hynka Máchy, tedy ukázky tvorby nedopsané – povídka, drama Bratrovrah a fragment filozofický. Přemysl Rut „výběr“ uvedl následovně: „Drobnosti z Máchova díla jsou jakousi analogií k tématu výstavy. Člověk by si rád chtěl domyslet, a přesto nemůže, i když Máchův svět pojmů, se kterými zachází, není až tak velký. A právě ve fragmentech jsou všechny obsaženy.“

Přemysl Rut není na Šrámkově Sobotce poprvé: „Byl jsem tu myslím pětkrát. Poprvé to bylo v sedmdesátých letech s Ivanem Vyskočilem, naposledy pak před čtyřmi lety s Markétou Potužákovou. Tehdy jsme uváděli Pověsti české a moravské. Chtěl jsem si toto všechno znovu připomenout, a proto ten návrat.“ Přemysl Rut se také svěřil s tím, že do Sobotky zajíždí i kvůli osobnosti básníka Fráni Šrámka, kterého neustále obdivuje pro jeho pokus dotknout se věcí, o kterých se moc nemluvilo. Zůstává pro něho cudným a citlivým autorem. Vyslovil i domněnku, že je patrně posledním ze své generace, který Šrámka čte. Magnetem číslo dvě, který přivádí jeho kroky zpět do Sobotky, je samotný magnetismus místa, síla a přitažlivost, sdružování se s lidmi sobě blízkými, zajímavými.

Jeho slova potvrzuje skutečnost, že snad dvě třetiny účastníků Šrámkovy Sobotky se vrací do tohoto města deset, dvacet, třicet, čtyřicet i více let.

Lenka Rancová, Jičínský deník, č. 159, 12. 7. 2010, s. 8.