Šolcův statek — Sobotka

Vážení a milí pozůstalí, přátelé, smuteční hosté,

nezbývá mi, než rozloučit se i za nás, pravidelné účastníky Šrámkových Sobotek a přátele Šolcova statku, za nás, jimž dr. Karel Samšiňák přirostl k srdci, za nás, kteří si budeme jen těžko umět představit Sobotku bez něho, bez jeho vlídného přijetí, bez jeho humoru a hlavně bez jeho nezištného, obětavého přátelství. Chyběl nám už letos, ale to jsme měli ještě naději, že se s ním setkáme někdy příště, třeba už o posvícení. Bohužel. I my jsme osiřeli.

Loni v létě jsme vydali nevelkou publikaci – medailon Karla Samšiňáka, knížečku, z níž měl radost. V září jsem napsal dopis představitelům města Sobotky, že by se slušelo udělit dr. Samšiňákovi k blížícímu se jubileu čestné občanství, že nemají významnějšího žijícího rodáka. Žel, nějak to nestihli. To ovšem nic nemění na významu osobnosti, jíž Karel Samšiňák bylve světě vědeckém jako akarolog jména vskutku světového a tady doma jako zasvěcený znalec i milenec města i kraje – Českého ráje.

Náš milý Karle Vavřinče,

skončilo pekelcování místy, kam jsi nepatřil, vrátil ses domů. Budeš odpočívat vedle svých rodičů a dalších blízkých a milých, mezi svými, na tom krásném soboteckém hřbitově, kde odpočívá tolik významných lidí, kde jsi skoro každého znal, s mnohými důvěrně spřátelen.

Budou Ti nad hlavou hluboce šumět stromové harfy, lípy Ti budou zpívat tu píseň, na niž jsme i my, tví přátelé, všichni laděni, píseň, k níž jsi i Ty přidal svou sloku i svůj melodický hlas. Budiž Ti přán klid a mír lidí spravedlivých. Budiž Ti rodná sobotecká země lehkou. Čest Tvé památce.

Aleš Fetters, pohřební proslov

Na začátku srpna nás zastihla smutná zpráva, že zemřel čestný předseda našeho spolku RNDr. Karel Samšiňák, CSc. Na začátku ledna se dožil požehnaných 85 let, let naplněných prací odbornou i prací v širokém spektru kulturních zájmů. Dlouholetý člen našeho spolku i Spolku českých bibliofilů, člověk, který nikde nebyl jen pasivním členem, ale všude pracoval, vskutku osobnost. Přátelé soboteckého Šolcova statku vydali loni v létě k blížícím se Samšiňákovým narozeninám drobnou publikaci, medailon s reprodukcemi řádky grafických lístků jemu věnovaných. Prof. František Dvořák tam v úvodu píše, že Samšiňák „své jméno vědce vrcholné úrovně po celý svůj život obohacoval spolkovou prací maximálního vypětí a znalectvím tvorby sběratelské knižní grafiky celé evropské sféry“. Na začátku tohoto roku vydal K. Samšiňák ke svému životnímu jubileu v 85 číslovaných výtiscích, za každý rok života jeden výtisk, v pečlivé bibliofilské úpravě, pozoruhodnou knížku barokní poezie soboteckého rodáka děkana Jana Ignáce Summy, opěvující Jana Nepomuckého (s grafickým lístkem Aleny Antonové). On ani my jsme netušili, že je to vlastně jeho rozloučení. Přestože žil podstatnou část svého aktivního života v Praze, zůstával vždy věrný své rodné Sobotce, jako uznávaný důvěrný znalec Sobotecka a celého Českého ráje, po němž často provázel zájemce o jeho krásy i kulturu. Byl znalec i obdivovatel výtvarného umění, přítel řady malířů, výborný vypravěč, všestranně vzdělaný člověk, osobnost vpravdě renesanční. V rodném domě básníka Václava Šolce v Sobotce zorganizoval za ta dlouhá léta přes dvě stovky výstav, často právě grafiky. Díky jemu přirostla Sobotka řádce výtvarníků opravdu k srdci. Někteří ani netušili, že dr. Samšiňák není kunsthistorik nebo něco podobného. Ano, profesně byl přírodovědec, akarolog světového jména. Jeho hlavní vědecké životní období bylo spjato s jeho prací v Entomologickém ústavu tehdejší ČSAV. Ne náhodou se na jeho exlibris tak často vyskytují roztoči a není náhodou, že desítky nových druhů těchto „potvůrek“ popsal a pojmenoval často po svých přátelích. „S mnohými malíři jsem kamarád a vždycky jsem měl radost, když jsem mohl některého nově objeveného roztoče pojmenovat jejich jmény. Roztoč, který žije na mravencích na Kozákově, se například jmenuje podle malíře Vladimíra Komárka Anaaetus komarpictoris.“ vzpomínal. A můžeme ještě třeba doplnit: Xenanoetus kabrt po Josefu Kábrtovi, Myianoetus mlcoch po Zdeňkovi Mlčochovi nebo Richardanoetus demel po příteli a sběrateli Jurovi Demlovi. Své odborné stati publikoval v mezinárodních odborných časopisech, obvykle anglicky nebo německy. Ani mezinárodní uznání výsledků jeho práce v oboru akarologie nezměnilo jeho povahu, jeho chování k druhým. Byl srdečný, přímý, obětavý, skromný. Uznání za své objevy se v té době dočkal častěji v zahraničí než doma. Bude chybět mezi přáteli drobné grafiky, mezi bibliofily, bude chybět i pravidelným návštěvníkům Šrámkových Sobotek. Jeho rozsáhlá, hodnotná sbírka grafiky a exlibris zůstane naštěstí zachována ve svém celku v jičínském muzeu. Věřím, že bude občas využita na výstavách. A tak zůstane mnohé z jeho díla a odkazu i dále živé. Zůstane v paměti všech nás, kdo jsme ho důvěrně poznali.

Aleš Fetters, Knižní značka, 3/2008

Ráno, dne 2. srpna 2008 zemřel v hospicu v Prachaticích Karel Samšiňák. Protože se narodil 2. ledna 1923, bylo mu letos 85 let.

Nejmladším kolegům jeho jméno již nic neřekne, ale Karel Samšiňák byl pojem. Byl to samorost, známý nejen svou odborností, ale hlavně neústupnou a neohebnou povahou, se kterou bojoval s vrchností jak bezprostředně nad sebou, tak kolem sebe. Nakonec si to vyřídil sepsáním knížečky, která napsána dříve vyšla až po listopadu s názvem „O mouchách a lidech“ (Nejmenší Nezávislé Nakladatelství Praha 1993). Říkalo se o něm, že když byl v Číně, že jej přijal i sám velký Mao. Ten tehdy vyhlásil boj čtyřem metlám, které ohrožovaly či oslabovaly čínskou společnost. Byly to – krysy, vrabci, nám známí plži coby mezihostitelé Schistosom a – mouchy. Snad tím inspirován doporučuje proto Karel Samšiňák v knížečce pojaté také jakoby kandidátská práce, soustavné hubení much plácáním složeným RUDÝM PRÁVEM. Vycházelo tehdy v tzv. „světovém formátu“. Takto se se světem vyrovnával. Neustálým vtipkováním a glosováním. Na slavných poválečných exkurzích profesora Jírovce byl hlavním duchem zábavy.

Karel Samšiňák byl významný akarolog, myrmekolog a entomolog a znalec přírody vůbec. Po ředitelování v muzeu v Děčíně mu hodil záchranou kotvu profesor Jírovec a Karel se stal celoživotně vědeckým pracovníkem Parazitologického ústavu ČSAV. Kromě obvyklého popisování nových druhů roztočů se proslavil, vezmeme-li jen začátek a konec jeho činnosti, tím, že v padesátých letech určil a zažehnal skutečnou roztočovou kalamitu v novostavbách na sídlišti Solidarita v Praze-Strašnicích. V tzv. sopalitových deskách, užitých na stěnách a jako přepážky v bytech, se tehdy masově pomnožili roztoči Tyrophagus putrescentiae a zaplavili byty tak, že obyvatelé musili být na čas přestěhováni do hotelů a byty asanovány. V té pozdější době odhalil, co je příčinou těžkých astmat některých alergiků. Je to několik druhů roztočů z čeledi Pyroglyphidae, žijících především v lůžkovinách. S jednou kolegyní začali pěstovat druh Euroglyphus maynei a vyráběli z něj antigén. Při kožních testech na alergii mohly tak být použity kromě obvyklých pylů apod. i zkoušky na citlivost vůči této skupině roztočů. Při pozitivních výsledcích to potom dovolovalo postižené osoby postupně desenzibilizovat. Pro ně značná úleva.

Ještě jednu jeho činnost je třeba připomenout. Karel Samšiňák byl osobou veskrze kulturní. Souběžně s vědou měl velkou zálibu v umění. Hlavně výtvarném. Žil v Sobotce, (jmenován tam čestným občanem), kde udržoval dům básníka Šolce a pořádal v něm výstavy, stejně jako proslavené večírky. Ale to je opět jen výsek z jeho bohaté působnosti v této oblasti.

Doc. Josef Chalupský
člen ČPS

Už když jsem přijela na Šrámkovu Sobotku poprvé, upoutal mě velmi brzy muž, obývající historickou „šolcárnu“- tedy Šolcův statek. Tehdy se blížil šedesátce a všichni o něm mluvili jako o doktoru Samšiňákovi. Neupoutal mě svým zjevem, protože do manekýna má tento vyšší štíhlý pán s šedivými vlasy a brýlemi daleko. Jeho oblíbeným „stejnokrojem“ po všechna ta léta, co ho znám, jsou kostkovaná košile, tvídové sáčko a pohodlné manšestráky.

Jeho kouzlo tkví v něčem úplně jiném. Především je to člověk doslova nabitý vědomostmi. Ale ne pouze jednostranně! Že je vynikajícím znalcem různé „žoužele“ – roztoči počínaje, přes hmyz až po brouky – to nás tak nepřekvapí. Vždyť označení RNDr. Karel Samšiňák, CSc. jistě nenabyl jen pro nic za nic. Že je vynikajícím znalcem přírody Českého ráje – to přece s jeho odborností také úzce souvisí! Jenže pan doktor nezná jen přírodu, ale je i obdivuhodným znalcem historie – a nejen Českého ráje – i znalcem umění … Asi bych ještě mohla pokračovat. Ne nadarmo mu jeho přátelé říkají „chodící encyklopedie“. A co bylo pro nás nejdůležitější? Jeho schopnost o všem poutavě vyprávět! Jeho výklady jsme poslouchali nesmírně rádi. Byly protkány suchým anglickým humorem a neměly prostě chybu! … pro nás „sobotkáře“ je to pořád náš zlatý pan doktor!…

Nezbývá než poopravit poslední větu ve vyznání neznámé autorky: nejen pro „sobotkáře“ zůstane Karel Samšiňák zlatým panem doktorem.