(23. 12. 1838 – 14. 7. 1871)

Český básník a kočovný herec, vnuk Josefa Šolce, zakladatele Šolcova statku. Narodil se a zemřel na Šolcově statku.


Podobizna a ukázka z Šolcovy básnické tvorby:

Chaloupky tiché, buďte požehnány!

Hle národ poutník k vám svůj krok obrací,

žehnejte těžkou jeho svatou práci,

by síly jeho v zmar nebyly dány.

Nad vámi lidstva duch se rozepěje,

když národ skonejšiv své pranaděje,

nad střechou vaší vzklene slávy stany, —

chaloupky naše, buďte požehnány! —

V. Šolc: Naše chaloupky

Další podobizny Václava Šolce zde



Životopisná data:

23.12. 1838 narodil se v Sobotce
1844 začal navštěvovat soboteckou školu
1853 zahájil studium na gymnáziu v Jičíně
1855 napsal první verše
20. 5. 1855 zemřel jeho otec Jan Šolc
srpen 1855 poprvé vystoupil jako deklamátor na studentské akademii v Sobotce
1856–1859 organizoval recitační a divadelní představení studentů v Sobotce
1858 napsal cyklus básní Písně o bledé dívce
1859 v Lumíru byly otištěny básně Lavičky a Písně v bouři
1860 složil maturitní zkoušku
podzim 1860 začal studovat na filozofické fakultě v Praze
1861–1864 v Obrazech života, v Rodinné kronice a v jiných časopisech otiskl řadu básní, gazelů a sonetů, z nichž vyvolaly pozornost tyto: Našim pěvcům, Zpěvy svatováclavské, Polskému národu aj.
květen 1864 v Rodinné kronice otiskl báseň Písničkář
1864–1867 působil u kočovných divadelních společností
1867 v Květech vydal báseň Naše chaloupky
1868 vrátil se do Prahy na studia
podzim 1868 byly vydány Prvosenky
1868 spolu se Svatoplukem Čechem a Otakarem Hostinským byl pověřen Akademickým čtenářským spolkem redakcí Almanachu českého studentstva na rok 1869
jaro 1869 vrátil se do Sobotky
1870 ve druhém almanachu Ruchu uveřejnil báseň Dalibor; napsal báseň Dědovy vrásky
1871 začal připravovat druhé, rozšířené vydání Prvosenek
14. 7. 1871 zemřel v Sobotce
srpen 1871 Světozor posmrtně otiskl jeho sonety Krvavé růže

Další informace o básníku Šolcovi a jeho rodině najdete v sekci O statku.
Vzpomínky K. V. Raise na Václava Šolce najdete zde.

Odložil plášť, odstavil hůl,

přisedl k mámě za chudý stůl.

Mnoho si říci nemohli.

Hladil jí ruce, plakala.

Že hoch se vrátí, čekala,

ale ne takhle, ne tak mdlý.

Mamičko načal. Chtěl by říc

svých hvězdných snů jí na tisíc,

že není, není chud,

mamičko, slyšte, zvonem zním,

velikým zvonem stříbrným,

skřivanem letím z hrud,

oblaka, vítr, pták a zvon,

toť Véna váš je, mami, on,

teskného rodu zpěvný hlas.

Mamičko, načal. Nedořek.

Ptáci a zvony. Nedořek.

Jen načít směl a zmlknout zas.
Fráňa Šrámek: Václav Šolc Zdeněk Mlčoch: Václav Šolc