Šolcův statek — Sobotka

Program loňského festivalu mne příliš neuspokojil, byl koncipován již pro jinou generaci, ne pro člověka 20. století. Ten letošní se mi velmi líbil, byl koncipován tak, že si (alespoň doufám) v něm našli „své“ všichni účastníci. My starší rozhodně. Ale píši za sebe, proto se nemíním zastavovat u všeho, co 54. ŠS přinesla.

Uvítal jsem a s chutí si poslechl přednášky osobností mi blízkých, prof. Jaroslavy Janáčkové, Petra Kovaříka, Rudolfa Matyse. S potěšením jsem zaznamenal přítomnost paní Petrušky Šustrové, která se se svými soboteckými dojmy svěřila v pátek 10. července čtenářům Lidových novin.

S velkým povděkem jsem ocenil návštěvu mužského pěveckého sboru Beseda z Valašského Meziříčí, s nímž dlouhou řadu let zpíval a pracoval náš nezapomenutelný Jura Demel. Oba jejich programy, v kostele i na zahradě Šrárnkova domu, patřily k milým zastavením. Páteční varhanní koncert v oseckém kostele hudební část letošní Sobotky příjemně dovršil. Ale u hudby ještě zůstaňme – jako vskutku geniální označuji pohotový hudební doprovod Jiřího Šlupky Svěráka k prastarému němému filmu Cikáni (1921). Jiří totiž ten film viděl prvně současně s námi, všemi ostatními diváky, při tom jeho klavírní doprovod plně vystihoval atmosféru jednotlivých scén. A pak jsem krásně vzpomínal na svou první účast v Sobotce v roce 1967 při promítání záznamu Komedie o hvězdě v provedení Recitačního studia Šrámkova domu.

Široká prezentace Máchy a jeho díla (Bára Hrzánová, Alfred Strejček se Štěpánem Rakem a další) byla důkazem, že základní téma letošní Sobotky bylo nosné. Bylo bohatě naplněno. Odkaz Máchův v roce dvoustého výročí jeho narození souzněl se základním záměrem Šrámkovy Sobotky, festivalu českého jazyka, poezie a uměleckého přednesu.

Aleš Fetters, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky, č. 4, 07–08 2010.