(3. 11. 1923 – 7. 1. 2006)

Renesančního člověka, jakým byl Jiří Demel, je nesnadné představovat. Rodák z Opavy, který prožil celý život ve Valašském Meziříčí, věčný cestovatel a spolučinovník ve svém rodném kraji i často navštěvované Praze, byl všemi znám, všemi oblíben a vždy připraven se všeho zúčastnit. Po studiích na pražské filozofické fakultě se vrátil do svého města Meziříčí. Po celý život pak učil na středních školách v kraji. Svou původní aprobaci český a ruský jazyk později obohatil o rozsáhlé znalosti architektury a výtvarného umění, které ochotně předával při každé vhodné příležitosti nejen svým studentům, ale i přátelům a kolegům. Valašskomeziříčské organizace a spolky, jako je Sokol a pěvecký sbor Beseda, si bez jeho činnosti svou existenci dodnes nedovedou představit. Všem byl dobrým přítelem, rádcem a pomocníkem. V soboteckém spolku zdělanců i ve společenském životě Valašského Meziříčí po něm zůstalo prázdné místo. Mezi jeho nejznámější publikace patří Čítanka o Valašském Meziříčí (1997), k jeho největším počinům objevení autorství dosud neznámého tvůrce textu Janáčkova Zápisníku zmizelého.

Gabriela Haasová