Šolcův statek — Sobotka

V rámci letošní 53.Šrámkovy Sobotky byla otevřena galerie pojmenovaná po věhlasném vědci a milovníku kumštu a dobrých lidí, který v původním rodném domě básníka Václava Šolce žil a pracoval, Karlu Samšiňákovi.

Sobotka – V neděli byla slavnostně zahájena již třiapadesátá Šrámkova Sobotka, festival věnovaný jazyku, literatuře a hlavně novým mediím. V týdenním programu je nejen řada přednášek, seminářů, tvůrčích dílen, ale i představení pro nejširší veřejnost. Letos došlo v nedělním odpoledni k neopakovatelné události, v níž někteří pesimisté ani nevěřili.

Před třemi roky, ještě za života svého otce Karla, se Jan Samšiňák rozhodl, že rodnou roubenku básníka Václava Šolce, která desítky let poskytovala azyl skupině tvůrčích osobností naší kultury, zrekonstruuje. Nedávno autor tohoto článku dostal dopis, v němž stálo: „Možná si ještě vzpomenete, jak jsme spolu a ještě s mým otcem v létě roku 2006 stáli před poněkud zchátralým Šolcovým statkem v Sobotce a mluvili o jeho připravované rekonstrukci. Vytkl jsem si tehdy cíl dokončit obnovu objektu do roku 2011, kdy uplyne 200 let od jeho založení. Dnes Vám mohu s uspokojením oznámit, že v pátek 5. června t.r. odchodem posledního řemeslníka opravy úspěšně skončily. Neomezily se jen na ústřední roubenou budovu, ale v jejich rámci se kompletně zrekonstruovala i přilehlá maštal. Ta byla na základě otcova přání , které vyslovil těsně před svým loňským úmrtím, adaptována na lapidárium. Slavnostně se otevře 6. července jako součást programu Šrámkovy Sobotky. Veřejnosti se tu představí sochy Petra Kavana. Stávající výstavní síň v přízemí statku letos v plném rozsahu obnovila svou zavedenou kulturní činnost, tudíž se tu každoročně vystřídají čtyři výtvarníci (letos Zdeněk Mrkáček – výstava právě probíhá, Stanislava a Jan Kavanovi, Petr Minka a Daniela Havlíčková). Síň navíc ponese jméno mého otce, který tu v roce 1974 výstavní tradici zahájil. Jedinou vadou na kráse je, že se táta dokončení obnovy nedožil.“ Jan svůj slib dodržel a jeho otec může být tam někde nahoře na svého syna pyšný.

Radovan Sál, Jičínský deník, č. 156, 7. 7. 2009, s. 1