Šolcův statek — Sobotka

Máloco zapůsobí tak bezprostředně jako dětské dopisy psané oblíbenému malíři. Při vernisáži komorní výstavy z grafiky Cyrila Boudy (1901-1984), jeho syna Jiřího (1934), snachy Jany (1931-2001) a vnuka Martina (1965) v Galerii Karla Samšiňáka z takových textů četla Hana Kofránková za pomoci Tobiáše Vacka. Děti si milovanému ilustrátorovi Cyrilu Boudovi psaly o staré výstřižky z novin či jiné nepotřebné tisky pro své čtenářské deníky, ale upozorňovaly, že je jich ve třídě třicet. Malíř však nezaváhal a poctivě nakreslil třicet kresbiček (i růži pro paní učitelku), aby dětem udělal radost.

A radost dělají obrázky Cyrila Boudy dodnes, dokonce o to větší, když návštěvník výstavy může sledovat, jaké následovníky malíř měl a má ve své rodině. Výběr v Šolcově statku obsahuje drobnou grafiku, exlibrisy i větší formáty, věnované oblíbeným tématům jednotlivých tvůrců. Kromě Prahy jsou to zejména milované nádražní a železniční motivy u Jiřího Boudy, krajinné motivy mj. z Francie od Jany Boudové a obdobně zaměřené litografie nejmladšího Martina Boudy. Každý z autorů se výrazně odlišuje výtvarným názorem a osobitým rukopisem, společná je jim láska ke grafice, především litografii.

Výstavu v neděli 29. května na zahradě Šolcova statku zahájil pan majitel Jan Samšiňák, o díle zastoupených umělců pohovořil a osobní vzpomínkou na Cyrila Boudu doplnil Aleš Fetters, Hana Kofránková kromě zmíněných dětských dopisů připravila kompozici z textů malířových přátel Adolfa Branalda, Vladimíra Neffa a Ilji Hurníka. A protože Cyril Bouda byl také nadšený amatérský flétnista, nemohla chybět hudba. Tou citlivě vernisáž doplnily Gabriela Haasová na flétnu a Petra Kolátorová na klávesy. Obdobný program by návštěvníci mohli vyslechnout i při dernisáži výstavy v rámci letošní Šrámkovy Sobotky 5. července ve 13 hodin.

Petr Kovařík