Šolcův statek — Sobotka

Archive for the ‘1993’ Category

Šolcův statek v Sobotce byl ve dnech XXXVII.  Šrámkovy Sobotky zcela vytížen. Výstavu grafických listů Josefa Jíry vystřídal mladý talent JAN ČERNOŠEK se svými kresbami. V sobotu 10. července uspořádal Klub přátel města Sobotky, kulturní středisko a nakladatelství Erika vernisáž nepochybně poutavé a provokující tvorby jičínského rodáka. Strůjce komorního uspořádání malé oslavy u příležitosti zahájení výstavy poněkud zaskočilo nečekané množství návštěvníků, mezi kterými byli pochopitelně přátelé mladého výtvarníka, účastníci i organizátoři Šrámkovy Sobotky a přátelé umění vůbec. Poslední a vlastně závěrečný bod programu letošní Šrámkovy Sobotky zahájil malíř Vladimír Komárek po přednesu básně Hanou Kofránkovou.

Výjimečnost dnešní výstavy je v tom, zdůraznil zkušený malíř, že se jedná o začínajícího umělce, jehož kvalitu teprve cítíme. Vlatdimír Komárek upřímně věří, že z „hubenýho kluka“ zcela určitě něco bude. Dříve než pohovořil o samotném malíři a jeho tvorbě, poděkoval paní Sylvii Kamenické, staronové majitelce mladějovského zámečku, která se významnou měrou zasadila o výstavu talentovaného umělce.

Názor na mladé výtvarníky, že většina z nich snad podle jakési tradice výtvarného umění začíná napodobováním někoho, poněkud, narušuje Jan Černošek, který se sám za umělce naštěstí ani nepovažuje. Mistr Komárek zdůraznil slovo „naštěstí“ a od toho odvodil, že z mladého talentu se určitě umělec vyklube!

Podle starého moudrého čínského přísloví je bohatý ten, který ví, kdy má dost, a v umění se tato moudrost odráží v nalézání úspěchu. Nacházíme jej tehdy, když nic nehledáme. Tato krásná slova použil malíř ve srovnání se skromností mladého autora, jehož tvorba nezačala jako komerční záležitost. Velice zajímavou myšlenkou zakončil svůj úvod k Černoškově výtvarnému pojetí: „Chceme-li dosáhnout nějaké peníze v umění, nesmíme je očekávat.“

Je zde patrná velká halda nápadů, která čeká na rozpracování. Jak řekl Vladimír Komárek, nerad radí, protože každá rada je blbost. A co je velice zajímavé, největší kvalitou umělců je, když jejich tvorba není poznamenána školou. Výtvarné umění se totiž naučit nedá, nedá se ani nalinkovat, nejsou na něj pravidla. Jak zdůraznil Vl. Komárek, pravidlo pro výtvarné umění je nemíti žádné pravidlo! Jan Černošek ve své tvorbě vychází ze sebe, je to člověk velice citlivý a tvoří z určité potřeby, k čemuž naše konzumní společnost příliš náchylná není. Budeme-li ji sledovat, říká Mistr, zjistíme, že v jeho dílech je spousta individuálních nápadů a časem budou jistě chápána hlavně člověkem moderní doby. Věří, že s jeho obrazy se budeme setkávat nejen v malé galerii Šolcova statku, ale i v dalších a daleko větších galeriích. Milá slova, ve kterých vyznal, že si bude jednou považovat za čest, bude-li moci přednést úvodní slova k jeho výstavám.

Jan Černošek se narodil v roce 1964 v Jičíně, nyní žije v Nové Pace. Vystudoval jičínské gymnázium, na které velice rád vzpomíná hlavně díky paní profesorce Úlehlové. Říká: „To ona mě naučila dívat se na přírodu, lidi i svět kolem sebe a ne skrze ně.“

Po škole se živil manuelně opravami střech a montážemi hromosvodů. V této době po večerech začal vlastně koketovat s výtvarným uměním. Zprvu se zabýval kresbou meditativní, plnou fantazie. Toto období skončilo v roce 1986 a následovalo údobí, které, jak sám říká, nedokáže přesně definovat. Vznikaly pouze náčrtky, které nikdy nedotáhl do konce. Snad stavy mysli. To, co se rodí nyní, se dá definovat jako snaha o vyvíjení znaků, které v sobě nesou určité významy, ty řadí za sebou tak, aby se obrazy daly vlastně číst. Tuž, tužka, pastel, rozmývaný pastel – to jsou techniky, které používá. Chce se zabývat i olejem.

Jan Černošek se ve své tvorbě věnuje převážně přírodním motivům, hlavně stromům. Snaží se znaky do něho vpreparovat, aby si člověk mohl navodit určitou atmosféru nebo pocit.

„Starý strom má svoji paměť, byl svědkem mnoha událostí, viděl svět kolem sebe a všechno v sobě ponechal. Pod kůrou i ve svém větvoví. Aniž si to uvědomujeme, stromy kolem nás mají obrovský význam a dělají pro své okolí mnohem víc než lidi.“ Závěrečná slova patřila mladému výtvarníkovi.

Eva Veselá, Noviny Jičínska, č. 57, 23. 7. 1993.