(13. 6. 1914 – 27. 12. 1993)

Doc. Ing. František Malý, CSc byl významným odborníkem v oboru vodního hospodářství a stavitelství. S jeho jménem je spjata mimořádná aktivita v oblasti náročné problematiky ochrany a tvorby životního prostředí. Více než třicet let působil na katedře hydrotechniky ČVUT. Úspěšně se věnoval rozvoji oboru a výchově nových generací inženýrů-vodohospodářů. Jeho oblíbenost a úspěšnost u studentů byla dána širokou vzdělaností nejen v tomto oboru, ale ve všech disciplinách, které mohou ovlivnit rozumný pohled na složitou problematiku budování nových objektů při současném zachování technických památek a rázu krajiny. Jako osobnost byl František Malý člověkem nezměrné píle, velkých lidských kvalit, byl nezištný, obětavý a zároveň cílevědomý. Po dlouhá léta působil jako člen i obětavý činovník ve Spolku sběratelů a přátel exlibris. Jako sběratel byl příkladně systematický a neobvykle velkorysý k ostatním sběratelům. Říkal, že si od něj musí každý sběratel, když ho prvně navštíví, odnést jako připomínku cennou grafiku. (Grafika od Mařáka, kterou nás při první návštěvě obdaroval, nám bude vždy připomínat krásné chvíle strávené u něj doma.) Pro tyto své vzácné vlastnosti si získal velkou řadu přátel jak mezi ostatními sběrateli, tak mezi výtvarníky. Jedním z nejvýznačnějších byl Dr. Karel Samšiňák, díky kterému se stal pochopitelně také častým a velice vítaným návštěvníkem Šolcova statku v Sobotce. Každý, kdo zná prostředí a atmosféru Šolcova statku, pochopí, že se stal František Malý díky svým kvalitám a dobrosrdečné povaze oblíbencem mnoha významných osobností, které se tu setkávaly. Byl také zván na každoroční milé setkávání na nedaleké Lištici u Jiřky a Jirky Páclových, kde se scházeli výtvarníci s mnoha dalšími příznivci umění, dobré společnosti a rovněž výborného jídla a pití. K hlavním osobnostem zde patřili, stejně jako na Šolcově statku, především Karel Samšiňák s Aninkou Kafkovou a výtvarníci Vladimír Komárek, Zdeněk Mlčoch, Václav Pokorný a mnoho dalších. Lidskou stránku Františka Malého charakterizuje také jeho vztah k další velké příznivkyni Šolcova statku, Haně Kofránkové, které si velice vážil. Bedlivě sledoval její, na tehdejší dobu odvážné, vystupování v rozhlase a neskrýval své obavy, aby nebyla režimem postihována. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale Hanka mu mohla projevit svoji vděčnost již jen tím, že na jeho pohřbu 5. ledna 1994 přečetla překrásný dopis na rozloučenou od dalšího našeho nezapomenutelného příznivce profesora Jury Demla. Závěrem bych rád použil několik slov ze zprávy o jeho úmrtí z časopisu Knižní značka: „František Malý byl vzácný, tolerantní člověk, který uměl především dávat. Vzpomínky na veselé zážitky i množství veselých a romantických exlibris s jeho jménem nám ho budou vždy připomínat.“

V Praze dne 13. června 2009, v den Františkových nedožitých 95. narozenin
Miloš Čenský

Prameny: Článek prof. Vojtěcha Broži, Vodní hospodářství č. 6, 1984.
Články prof. Adolfa Patery, Knižní značka č. 2–3, 1989 a č. 2, 1994.

Josef Kábrt: Exlibris F. Malý