Tento text uvádí na pravou míru některé omyly obsažené v textu Historie Šolcova statku v Sobotce a publikované v knize Šolcův statek v Sobotce – Historie, lidé, umění, kterou napsal, vydal a prodává Jan Samšiňák, majitel Šolcova statku.

Je třeba uvést, že (já, Jura Demel) nejsem pamětníkem všech zde zmiňovaných událostí. Členem sdružení Přátelé Šolcova statku jsem se stal až v roce 2006. Svá tvrzení opírám o dochované emaily a papírové dokumenty.

Citace:
Zdělanci se r. 2005 transformovali a na ministerstvu vnitra oficiálně zaregistrovali jako Občanské sdružení Přátelé Šolcova statku. Ve svých stanovách z téhož roku si vytkli za prvořadý cíl „zlepšovat stav Šolcova statku“.

Ten „prvořadý cíl“ je mírně řečeno vytržen z kontextu, naplno řečeno, je hrubě zkreslen. Předně, slovo „prvořadý“ tam vůbec není. V původních stanovách sdružení je cíl spolku popsán s mnohem větším smyslem pro realitu. Jednak tam jsou slůvka „snaha o“, jednak je cíl konkretizován za slovem „zejména“, jak si čtenář může snadno ověřit v původních stanovách, z nichž cituji:


Čl. 1
Základní cíle a formy činnosti sdružení

Cílem sdružení je snaha o zlepšení stavu kulturní památky Šolcův statek, Sobotka, čp. 133, a to zejména:
1) organizováním brigád v době rekonstrukce a oprav Šolcova statku, výpomocí při úklidu;
2) organizováním přednášek, besed, pořadů a výstav benefičního charakteru;
3) účastí v právních řízeních týkajících se úpravy a záchrany Šolcova statku.

Těmito akcemi chce sdružení podporovat v mladých lidech, ale i v širší veřejnosti, povědomí, že jen širokou spoluprací a pochopením lze pro budoucí generace chránit a zachovat historické a kulturní památky.

Především, cíl není závazek. Cíl slouží k tomu, aby se k němu směřovalo. Ne každého cíle se (obecně) podaří dosáhnout a pisatelé původních stanov si této možnosti zjevně byli vědomi. Cíl sdružení formulovali jako snahu o zlepšení. Snaha mimo veškerou pochybnost existovala, projevovala se mimo jiné uskutečněním brigád, zakoupením a instalací závěsného systému a až do roku 2013 také každoročním úklidem před zahájením výstavní sezony.

Zpět ke stanovám a cíli sdružení: hned z prvé položky výčtu za slovem „zejména“ je zřejmé, že členové sdružení už při psaní stanov nepočítali s tím, že by statek sami rekonstruovali – to by nepsali o brigádách a výpomoci při úklidu.

Konečně je třeba zdůraznit, že po dokončení rekonstrukce byly stanovy sdružení v roce 2011 změněny. Cíl sdružení je od té doby definován článkem 2 stanov takto:

Cílem Sdružení je zejména organizování výstav a dalších kulturních pořadů především na
Šolcově statku, Sobotka, č.p. 133, a jejich propagace.

Je málo známým (a asi dosud nepublikovaným) faktem, že tuto změnu stanov schválili členové sdružení po dlouhém a soustavném naléhání ze strany majitele statku. Jeho argument, že když rekonstrukce skončila, je zmínka o ní ve stanovách zbytečná, byl celkem logický. Za povšimnutí stojí, že nenaléhal, aby sdružení konečně začalo statek rekonstruovat, naopak chtěl, aby zmínka o rekonstrukci ze stanov zmizela.

Citace:
Zároveň požádali Samšiňákova syna Jana, aby dům nechal na katastrálním úřadě převést na sebe, oni že se postarají o vše potřebné.

Tato věta zcela opomíjí klíčovou roli Karla Samšiňáka. Bez jeho aktivního souhlasu (vyjádřeného ověřeným podpisem na darovací smlouvě) by změna vlastníka nebyla možná. Je pravděpodobné, že na katastrální úřad to zanesl syn Jan, ale dar nepochybně učinil Karel a Jan tento dar přijal.

Připomeňme, že v době změny vlastníka měl Karel před sebou ještě 3 roky života, těšil se duševní svěžesti a až do své smrti organizoval výstavy na statku on.

Nápad opravdu vzešel z okruhu Zdělanců. Nutno připomenout, že ke Zdělancům se hrdě hlásil i sám Karel Samšiňák. Je těžké spekulovat, jaký by byl osud Šolcova statku bez tohoto nápadu. Jan Samšiňák to v jednom dřívějším emailu vyjádřil slovy, že „by se nejspíš pozvolna zřítil v péči města Sobotky“.

Příslib „oni že se postarají o vše potřebné“ se mi v písemné formě nepodařilo dohledat. Pokud něco podobného zaznělo v nějakém rozhovoru, je otázka, jak takové vágní formulaci rozumět.

Citace:
Přislíbili, že na opravy objektu seženou dotace, najdou sponzory, podniknou rekonstrukci, vyřeší všechny právní záležitosti, obstarají způsobilou stavební firmu apod. Nakonec však nesehnali, nenašli (dokonce ani nehledali), nepodnikli, nevyřešili a neobstarali.

Z dochovaných emailů vyplývá, že přinejmenším jednu dotaci na rekonstrukci členové sdružení sháněli, přesněji, připravovali žádost, ale nesehnali, přesněji, žádost se nepodařilo zkompletovat. K žádosti bylo třeba doložit kromě souhlasu majitele také smlouvu na realizaci a rozpočet, majitel statku však mezitím uzavřel smlouvu s jinou firmou (Durango) a žádost o dotaci podal sám.

Pro projekt rekonstrukce členové sdružení doporučili Ing. Arch. Petru Zajíčkovou a počáteční část rekonstrukce probíhala pod její patronací. Je pravdou, že majitel statku byl s jejím působením velmi nespokojen a asi po roce si sám našel firmu Durango, která rekonstrukci dokončila. Zmínka o působení Ing. Arch Zajíčkové je v tabulce na konci stránky /index.php/statek/rekonstrukce.

Dotaci získalo sdružení až v roce 2010 ve výši 10 000 Kč od Královéhradeckého kraje a to nikoli na rekonstrukci statku, ale na podporu kulturních aktivit.

Citace:
Občanské sdružení uspořádalo několik bezvýznamných stěhovacích a úklidových brigád, načež se v tichosti stáhlo, aby po kavárnách besedovalo o umění.

Brigád se v době rekonstrukce a oprav konalo celkem 8, některé ještě za života Karla Samšiňáka, některé až po jeho smrti, poslední byla 26. 4. 2009, kdy byla dokončena instalace závěsného systému zakoupeného z prostředků sdružení. V době, kdy se brigády konaly, je majitel statku rád využil a v dochovaných emailech je dokonce ocenil jako významnou pomoc. Zřejmě změnil názor.

Úklid před zahájením výstavní sezony dělali členové sdružení každoročně až do roku 2013 včetně.

Sdružení se odnikud nestáhlo (zejména ne z rekonstrukce statku, kterou nikdy nedělalo), jen po smrti Karla Samšiňáka změnilo své zaměření – začalo organizovat výstavy v tradiční výstavní síni.

Citace:
Ostudná role, již sehrálo ve snaze zachovat významnou historickou památku, by měla být varováním pro všechny podobně nekompetentní spolky, ohrožující kulturní dědictví vymýšlením zcela nereálných plánů jeho záchrany.

Byla role sdružení ostudná? Sdružení fungovalo v duchu svých stanov – snažilo se pomáhat a v rámci svých možností také pomáhalo (viz brigády a závěsný systém). Je toto ta ostudná role?

Není problém spíše v tom, že sdružení tehdy v počátku nesplnilo mnohem později vyslovená očekávání majitele?

Ohrozilo sdružení svou činností Šolcův statek vymýšlením nějakých plánů? Statek má svého majitele. Rekonstrukce a opravy jsou jeho věc. Pokud se mu nějaký plán (vymyšlený kýmkoli) nelíbí, může ho jednoduše ignorovat a opravovat statek po svém. Ostatně toto dělal a dělá .

Jura Demel