Návštěva v Provence
… z nedalekého náměstí zaznívají veselé zvuky posvícenské zábavy, ale „pod ořechem“ na zahradě Šolcova statku se schází tichá a milá společnost. To jsou ti, kteří přišli navštívit vernisáž výstavy: Marta Jelínková-Tenorová – Provence – má láska (fotografie, kresby).
Setkání zahájil Dr. Jan Samšiňák krátkým přivítáním a hned předal slovo umělcům, kteří vystoupili se stejnojmenným pořadem. Recitovala paní Hana Kofránková, za doprovodu klavíristy Milana Dvořáka zpívala paní Eva Kriz-Lifková. Zaujalo hluboké citové vyznání lásky ke kraji z pera autorky vystavených prací, rozverné i lyrické písně zpívané v originále i češtině, tak jako hymna, na kterou jsou Provensálci velmi hrdí. Program krásně navodil atmosféru vzdálené země. Tichounce (protože ve výstavní síni tikají cikády) vstupují pak návštěvníci dovnitř. Výstava okouzlí. Nádherné barevné menší i velkoformátové fotografie vypovídají o všem, čím je Provence bohatá – lidé a jejich práce i zábava, krajina, přírodniny, architektura. Snad ještě výmluvnější výpovědí jsou pak autorčiny kresby, umístěné ve středu místnosti. Člověk má chuť vstoupit. Ale to není všechno: expozici skvěle doplňují originální draperie s motivy darů země, nádoby s ovocem, zavoní i sušené kytičky levandule. Po té mohou návštěvníci ochutnat olivy a přiťuknout si sklenkou vína. Všechny smysly si přijdou na své. Odcházíme plni dojmů, Provence už není vzdálenou zemí.
Čeho možno zalitovat:
– snad toho, že chybělo jakékoli slovní přiblížení osobnosti i života autorky.
– možná i vizuální jednotnost účinkujících by byla na místě.
Co vyzdvihnout:
– skvělou instalaci výstavy, kterou ve spolupráci s paní E. Kriz-Lifkovou provedl člen OS PŠS Ivan Kozel s přítelkyní Markétou.
Co si přát:
– aby výstava přivedla do Šolcova statku hodně návštěvníků, aby dům žil a byl i nadále místem přátelských setkání.
Výstavu můžete zhlédnout až do 16. září 2011.
Alena Ryšanová, srpen 2011
Já teda nevím, školy nemám, ale to, co ve výstavní síni tikalo, nejspíš nebyly cikády, ale pendlovky.